Ramsau am Dachstein 2012

Plánek běžeckých stop v Ramsau

Test stop (loipe) po příjezdu do hotelu. Tedy začínáme nejdříve odpolední kávou a čajem se zákuskem. Po modré Sonnenloipe (14) pak jedeme nejdříve 4 km z kopce a po obrátce zase 4 km domů do kopce. Zjišťujeme, že náš hotel je nejvýše v celém Ramsau (1200 mnm).

Celý den bylo slunečno a zima.
Sjedeme na stadion a jedeme červenou Kulmbergloipe (14), ze které děláme ještě zajížďku na červenou Leitenloipe (12). To je nejdříve pořád z kopce až k nejnižšímu bodu 925 mnm. Domů buď stoupáme nebo jedeme mírně do kopce. Na konci ještě objíždíme hotel z druhé strany. A zjišťujeme, že je to taky do kopce.

Dopoledne slunečno, odpoledne pod mrakem. A stále zima.
Zase po Sonnenloipe, ze které odbočujeme na černou Rosingloipe (11). A skutečně je to černá loipe - neustále dolů a nahoru a ještě více dolů a ještě více nahoru až k Burgstaller. No a po polívce zase dolů a nahoru až ke konečnému 2km stoupání na začátek černé. A pak po modré Sonnenloipe stále do kopce až domů. Konec byl boj. Ještě, že jsou ty motivační zákusky. A bazén.

Ráno pod mrakem, pak chvilku prosvítá sluníčko a odpoledne drobně sněží a fouká.
Jedeme černou Rittisloipe (17). Sjedeme dolů po cestě, kterou jsme stoupali, když jsme jeli na kole Enži. Pak následuje dlouhé, velmi dlouhé stoupání. A sjezd k roztomilé hospůdce - čaj s rumem. Pak se tak plácáme nahoru a dolu až k tomu hroznému rozhodnutí. Pojedeme ocásek - Steiererloipe (4). Dva km z kopce a dva km tou samou cestou do kopce zpět. Pak už jenom nahoru do hotelu.

Sněží a fučí. Nedá se v tom jít po větru tam, natož se vrátit zpět.

Sněžilo noc, den, noc. Dopoledne konečně přestává. Fučí pořád. Odpoledne chvilku svítí sluníčko.
Jako druhý den (Kulmbergloipe a Leitenloipe), ale obráceně. Začátek je bez strojových stop. Jen tak dva, tři lyžaři v 30 cm prašanu někdy před námi. Na pláních je ale i to málo zaváté. Fučí nám naštěstí do zad a tak to i ubíhá. Na Leitenloipe už tolik nefučí a tak máme i stopy. Ze stadionu domů je to do kopce a proti větru už jen o vidině zákusku.

Dopoledne zase fučí a sněží. Kolem poledního docela přestává, ale odpoledne zase začíná foukat a později i sněžit.
Jedeme zase Rittisloipe a vzhledem ke směru větru stejně jako v úterý. Začínáme přes neposkvrněnou louku, ale v okamžiku, kdy chceme vjet do lesa, vyjíždí rolba a nás čeká pro změnu neposkvrněná stopa. V hospůdce dáváme zase čokoládu a čaj s rumem a vzniká plán na prodloužení na červenou Tritscherhoheloipe (5). A když už jsme na ní, je tu další plán přejet na Kulmbergloipe. No a na závěr ještě přejíždíme na Sonnenloipe. Domů proti větru a sněhu to je zase boj.