Sever 2025

Motto

Šel starý Magdon z Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil …

Prolog

Z mnoha vymyšlených dovolenkových tras jsme nakonec vybrali cestu přes severní pohraniční hory. Hlavním důvodem bylo omezení doby trvání kvůli mé dovolené v letošním roce. Ovšem naplánovaných sedm takzvaných volných dnů nevěstilo nic dobrého. Bude to asi zase těžké.

Rozhodnutí padlo na začátku března a tak jsem si jeden den sedl k počítači a zamluvil všechny hotely po cestě a vlak do Ostravy. Některé z nich jsem i zaplatil, někde stačila záloha a někde by to šlo v budoucnu stornovat. Přesto jsem nám raději pojistil storno zájezdu, kdyby přece jenom něco.

Praha - Ostrava (4 km)

Odjíždíme ve čtvrtek a tak máme dost času vše připravit a zabalit. Takže kupodivu ani ve středu nebalíme až do noci, jak bývá zvykem. Ráno vstaneme docela brzo a vše směřujeme k odjezdu vlaku S61 v 8:47, který jede na Hlavák a ne na Masaryčku. Jde to dobře až do okamžiku, kdy pověsím přední brašničku na řídítka a zjistím, že je ulomený šroubek závěsu. Takže rychle do garáže, vše vysypat, vyvrtat, nový šroubek, naplnit. Čas přesně do plánovaného odjezdu.

Nasedneme na naše mopedy (tak se označují elektrokola v internetových diskuzích) a jedeme na nádraží. Pak už se během celé cesty nic zvláštního nestalo a do Ostravy dojíždíme jen asi s dvouminutovým zpožděním. Po pěkných cyklo (místy oddělenými i od chodců) dorazíme do hotelu. Vybalíme, dáme si sprchu a vyrazíme na první pěší výlet dovolené – haldu Ema, v jejímž nitru dodnes hoří zbytky uhlí a její vnitřní teplota je odhadována až na 1200 °C.

Začínáme k radnici, kde si zajdeme na jedno a pak podél Ostravice k začátku stoupání. Nejdříve zástavbou, pak lesem a nakonec hodně prudkou stojkou až na vrchol. Je zde pěkný výhled na celou Ostravu, Dolní Vítkovice, Libertu, Beskydy. Chvilku se kocháme a pak sejdeme dolů a po silnici dojdeme k Slezskoostravskému hradu, kde se dnes konají cirkusová představení. Pokračujeme přes výstaviště Černá louka ke katedrále Božského Spasitele, která je skutečně obrovská, ale celkově byla velkým zklamáním. Následuje večeře v pizzerii a rychlý přesun do hotelu, protože začíná pršet.

Ostrava (volný den)

Dnes, o prvním volném dnu, plánujeme navštívit vysokou pec a důl. Nejdříve tedy jedeme tramvají do Dolních Vítkovic. Vystoupíme o stanici dřív a procházíme celým areálem (při poslední návštěvě to nebylo kvůli Beats for Love možné) až ke Gongu, kde začíná Vysokopecní okruh. Dostaneme bílou helmu a náš průvodce nám za necelé dvě hodiny vysvětlí vše kolem výroby železa. A bylo to opravdu hodně zajímavé. A protože bylo hezké počasí, mohli jsme jet i skipovým výtahem.

Vydáváme se pěšky do Vítkovic, kde si prohlédneme stavby, které zde pro dělníky nechala postavit rodina Rothschildů. Vše je postavené z červených neomítnutých cihel – radnice, kostel, hotel, školka, tržnice, kolonie. Vrátíme se zpět do Gongu, kde si dáme na oběd vynikající Neapolskou pizzu. Chvilku si odpočineme a vyrážíme do Petřkovic, kde nás čeká fárání do dolu.

Tramvají, autobusem a pěšky se dostaneme do Landek parku, kde si nejdříve prohlédneme dřevěný model místní Petřkovické Venuše, která zde byla objevena v roce 1953. Pak narazíme na řetízkovou šatnu, která zaujme Zuzku víc než samotný důl. Následuje fárání do dolu, který je ale jen v pětimetrové hloubce, kde jsou udržované chodby s ukázkami těžby uhlí. Po vyfárání máme ještě vtipnou přednášku o báňském záchranářství. Pak už se jen vrátíme do města, zajdeme si na večeři do Radegastovny a jdeme spát.

Ostrava - Štramberk (48 km, celkem 52 km)

Ostravu opouštíme stejně jako v roce 2018. Od hotelu dojedeme k Ostravici, přejedeme most a užíváme si krásnou cyklostezku podél vody. Letos nám to vydrží celých 20 kilometrů až do Sviadnova, kde cyklo i řeku opouštíme. Přejedeme dálnici D56 a ve Staříči začneme stoupat k rozhledně Okrouhlá. Posledních 50 m je na hraně jízdy a musím dokonce ze sedla, abych to ušlápl. Zaplatíme, dostaneme dalekohled, vystoupáme 162 schodů a můžeme se kochat pěknými výhledy.

Následuje docela dlouhé klesání do Fryčovic, odkud pokračujeme podél říčky Ondřejnice. A zase je tady dálnice, tentokrát D48 a za ní Hukvaldy. V prudké stojce mineme památník Leoše Janáčka a ve sjezdu oboru se zříceninou hradu, kterou vynecháme. Hukvaldy opustíme prudkým výjezdem, který je tak vysoký, že uvidíme i hrad na kopci. Mírným dlouhým sjezdem dojedeme do Lubiny, která už je předměstím Kopřivnice, kterou projedeme po krásné cyklo. Na konci si uděláme krátkou zajížďku k muzeu Fojtství, což je nejstarší dochovaná stavba v Kopřivnici.

Začíná poprchat, ale podle radaru to ještě chvilku vydrží a tak nasadíme tempo (a turbo) a spěcháme do Štramberka, který je hned vedle Kopřivnice. Stojka na náměstí nás docela překvapila svojí drsností. Po ubytování už neprší a tak vyrážíme na Trúbu. Napřed ale samozřejmě ochutnáme proslulé štramberské uši – Zuzka jen tak, já se šlehačkou. Na Trúbu je to hodně schodů, ale výhledy za to stojí. Cestou dolů zase začíná kapat a tak se jdeme schovat do muzea Zdeňka Buriana. Byl to skvělý zážitek s návratem do dětství.

Rozhodujeme se, co dál a nakonec zvítězí večeře. Při ní ale Zuzka zjišťuje, že je otevřená jeskyně Šipka a je jasné, že si po večeři nepůjdu lehnout. Čeká nás docela prudké stoupání k jeskyni a pak ještě jedno na vrchol a vyhlídku Kotouč. Zde porušíme zákaz vstupu pod kamerami a dojdeme na výhled na hraně vápencového lomu. Zpět do hotelu je to nejdříve delší klesání a pak ostré stoupání na náměstí a opět začíná poprchat. Večer se podíváme na finále mužů v boulderingu a jdeme spát. Zítra má celý den pršet.

Štramberk - Hradec nad Moravicí (5 km, celkem 57 km)

Ráno se probouzím brzo a doháním resty v psaní. Neprší a chvilku svítí i slunce, ale podle radaru je jasné, že bude pršet celý den. U snídaně začínáme plánovat, co dál. Jsou dvě možnosti, jet celý den v dešti nebo třemi vlaky. Nakonec vyhrává pohodlí a vlaky. Od hotelu je to na nádraží víceméně jen z kopce, koupíme lístky a čekáme. Přijede dvoujednotka RegioPanter, ve které je krásné místo na naše naložená kola. Do Ostravy chytneme dvacet minut zpoždění, ale na přestup zbylo ještě dost času. Čeká nás stejný vlak, stejné místo, jen je o jednotku delší. Poslední přestup v Opavě byl také bez problémů a tak v pohodě dojíždíme do Hradce nad Moravicí.

Při příjezdu ještě trochu prší, ale než v hotelu všechno vybalíme, tak přestane a už do večera ani nekápne. Takže můžeme vyrazit na naplánovanou procházku po zámeckém lesoparku. Cílem je asi dva kilometry vzdálená Bezručova vyhlídka. Začátek cesty je do opravdu prudkého stoupání, místy vylepšený schody, ovšem rozdupaný po závodě Heroes Race, který se zde včera konal. Dál už je to mírnější, ale stále do kopce a tak nakonec nastoupáme asi 160m. Z vyhlídky se vrátíme k Bílému zámku a Bílé věži a následně k Červenému zámku a ke kostelu sv. Petra a Pavla. Nabídka místní restaurace nás nezaujala a tak se na večeři vracíme do hotelu. A pak už jen odpočíváme a čekáme na finále žen v boulderingu. Zítra má už pršet jen trochu, na severovýchodě.

Hradec nad Moravicí - Krnov (45 km, celkem 102 km)

Ráno svítí sluníčko, ale pro změnu hrozně fučí a je strašná zima. Takže si na sebe beru prakticky všechno, co si na zimu vezu, tedy kromě zimních rukavic. Od hotelu sjedeme k řece Moravici a po asfaltové cyklo zamíříme do Opavy. Chvíli se motáme po předměstí, až dorazíme do parku, který obklopuje místní centrum města. Najednou se ozve hrozná rána a moje kolo prudce zastaví. Zjistil jsem, že se mi do zadního kola namotal popruh z brašny a přetrhl se. Naštěstí to brzdový kotouč přežil, takže jsem vymotal zbytky a pokračujeme dál.

Projíždíme pěkným parkem až k modelu Země (kulička o průměru 2 cm) místní planetární stezky modelu sluneční soustavy. Přesuneme se do centra, kde navštívíme konkatedrálu Nanebevzetí Panny Marie a zastavíme se před radnicí u modelu Slunce (průměr 230 cm). Zuzka mi ještě zajde do místní lékárny koupit něco na bolavý krk a suchý kašel, protože jsem si včera na vycházku nevzal čepici a strašně foukalo.

Opavu opouštíme po pěkných cyklostezkách, nejdříve podél řeky Opavy a pak podél železniční tratě do Krnova. Bohužel za Brumovickým Mlýnem se to celé pokazí. Čeká nás asi kilometrový úsek rozbahněnou polňačkou plnou louží, z nichž některé zabírají celou šířku cesty. Takže kola spíš tlačíme buď po poli, nebo kopřivami, než na nich jedeme. Následuje už lepší úsek mezi dvěma řadami urostlých stromů, který mi přijde docela dobrý, ale Zuzce se to nelíbí, že je to moc úzké. Kromě toho je stezka po celé šířce občas přerušená jámou, kterou vymlela povodeň. Konečně jsme na silnici a po asi dvoukilometrovém stoupání vesnicí Úvalno dorazíme ke Kudlichově rozhledně. Pěkná kamenná rozhledna s pěkným rozhledem. A kousek vedle restaurace na přestávku.

Sjedeme od rozhledny až na hlavní silnici, odbočíme do lesa a čeká nás další stoupání až k poutnímu místu Cvilín. Zde se jdeme podívat do poutního kostela Panny Marie Sedmibolestné. Já hlavně proto, že se od 17. století traduje legenda o léčivé moci obrazu Panny Marie na hlavním oltáři a Zuzka mě kvůli tomu naučila „Andělíčku, můj strážníčku“. Nepomohlo to, dostal jsem rýmu. Dál nás čeká už je dlouhé klesání do Krnova, kde se ještě cestou do hotelu rychle zastavíme na prohlídku synagogy, která je otevřená jen do čtyř, a kde jsme si mohli zahrát na místní varhany. Dojedeme do hotelu, zajdeme na večeři a vyrazíme na podvečerní prohlídku Krnova – Vagón, Soukenická barevna, Kostel sv. Martina, Švédská zeď.

Krnov - Karlova Studánka (51 km, celkem 153 km)

V noci mě hrozně bolí v krku, takže moc nespím. Nakonec mi Zuzka asi ve čtyři ráno udělá Priessnitzův zábal, který podpořím cucáním bonbónů Strepsils. Moc to nepomáhá, ale přece jenom na chvíli usínám. Když si zábal asi po hodině sundám, tak si ho dá Zuzka, že prý ji taky bolí v krku. Nebo prostě jen závidí.

Ráno je podobné tomu včerejšímu, svítí slunce a fučí, naštěstí už není taková zima. Nejdříve jedeme do Alberta, kde mi Zuzka kupuje něco na rýmu a pak už můžeme vyrazit na cestu. Jedeme po pěkných asfaltových cyklostezkách (trasa 55 Slezská) do vesnice Město Albrechtice, kde si uděláme zajížďku na neobvyklou dvojitou rozhlednu Hraniční vrch (3 km, 150 m výškových). Vrátíme se stejnou cestou do vesnice/města a začínáme dlouze stoupat, nejdříve na Sedlo Nad Žáry a po krátké klesání na další, tentokrát bezejmenné sedlo. Celkem 300 výškových metrů.

Následuje dlouhé klesání do Karlovic po strašně záplatované silnici, kde jednotlivé vrstvy asfaltu ani nejde spočítat. V Hospůdce u rybníčku se zastavíme na polévku a pak pokračujeme směrem na Vrbno pod Pradědem. Nejdříve po dvojce, protože na cyklo, která byla zničená při povodních, se můžeme vrátit až před Vrbnem. Odtud nás čeká poslední sedmikilometrové stoupání do Karlovy Studánky. Po ubytování jdeme na procházku po lázeňském městečku, čeká nás Hudební hala, Pitný pavilon, umělý vodopád, cukrárna s kávou a vynikajícím zákuskem a lázeňské domy. A to je tak všechno. Na večeři jdeme do hotelu a pak hned do postele, protože zítra je volný den.

Karlova Studánka (volný den)

V noci mě zase hrozně bolí v krku a tak v oblíbenou čtvrtou ranní cucám Strepsils, který mi opět trochu pomáhá. Na odpočinkový den máme naplánovaný výstup na Praděd (9 km, převýšení asi 700 m) a aby to nebylo úplně jednoduché, tak jdeme podél vodopádů Bílé Opavy. Vstáváme brzo a v osm jdeme na snídani, kde svádíme lítý boj s ostatními o jídlo, které nikdo moc nedoplňuje.

V deset vyrážíme, nejdříve mírně po silnici až k odbočce do lesa, kde se terén začíná zvedat a kde postupně přibývá kamenů a kořenů. Po asi dvou kilometrech opouštíme snadnou modrou (do pekla) a za mírného poprchání se vydáváme po terénní žluté (za princeznou). A začíná pravá divočina, kameny, schody, velké kameny, prudké schody, lávky, prudká stoupání, ani kousek není po rovině, a nakonec nás čeká ještě opravdu těžký závěr – stoupání po skále, po které teče voda. Pak se cesty opět spojí a pokračujeme lehčím stoupáním, které vyvrcholí prudkou stojkou k chatě Barborka, kde si uděláme krátkou přestávku na polévku a pivo.

Zbytek cesty až na vrchol už je po asfaltu, ale aby to nebylo moc krásné, tak se dostáváme do mraků a není vůbec nic vidět. Vysílač pořádně uvidíme, až když stojíme prakticky u jeho paty a je jasné, že vyhlídka bude zavřená a panoramata nebudou. Uděláme si další krátkou přestávku na kávu a svařák a vydáme se dolů na autobus. Venku už to není s mraky tak hrozné a čím více se vzdalujeme od vrcholu, tím je to lepší až nakonec začne svítit i slunce. Na chvilku zahlédneme i horní nádrž Dlouhých strání, kam plánujeme vyjet v neděli.

Autobusem se vrátíme zpět do Studánky a naplánujeme si relax. V recepci si objednáme návštěvu sudu s vířivkou, půjčíme si župany a vydáme se nejdříve do hotelového termálního bazénku a pak na hodinu do sudu. A pak už jen večeře, detektivka a postel, protože včera jsem toho moc nenaspal.

Karlova Studánka - Jeseník (26 km, celkem 179 km)

Dnes je to taková sranda etapa. Z Karlovy Studánky do Jeseníku to je opravdu jen kousek, ale zato přes dva kopce. První stoupání má 4 km do nadmořské výšky 1000 mnm, pak je to 3 kilometry dolů a následuje druhé stoupání, které má 3 km do nadmořské výšky 930 mnm, a pak už je to jen z kopce.

Z druhého sedla už jedeme kolem říčky Bělá, která tady pustošila okolí při loňských záplavách. Stopy po povodních jsou stále vidět, a čím blíž k Jeseníku, tím je to horší. Až do Domašova jedeme po hlavní silnici s minimálním provozem, ale ta se zde napojuje na jedničku a tak se přesouváme na místní silničky.

V Jeseníku se propleteme městem do hotelu, a i když jsme zde opravdu brzo, tak nás ubytují. A protože je opravdu málo hodin, tak sedáme znovu na kola (bez brašen) a vyrážíme na takové krátké kolečko přes Lázně Jeseník a Českou Ves.

Po návratu vyrážíme do muzea Jesenicka ve Vodní tvrzi na Čarodějnické procesy, ale kvůli školnímu výletu (týden před prázdninami jsme jich potkali opravdu hodně) musíme hodinu počkat, takže se zatím jdeme podívat na výstavu „Spirála času“, protože to máme v rámci ORC karty (Olomouc region Card) zdarma. Po procesech chceme jít na večeři a Zuzka našla, že dobře vaří na Křížovém vrchu, tak nás čekají 3 km stoupání lemované křížovou cestou. Je to daleko a vysoko … naštěstí to je opravdu dobré, ale zítra raději zkusíme něco ve městě. Cesta dolů je snazší, a ještě se nám podaří koupit zmrzlinu jako zákusek. Zítra máme už zase volný den.

Jeseník (volný den)

Dnes je pátek třináctého, tak to jsem zvědavý, co nás dnes potká, plánujeme totiž výlet lázeňským vláčkem do Lázní Jeseník. Po snídani se jdeme na náměstí podívat, odkud vláček vyjíždí a tam na ceduli najdeme, že dnes z provozních důvodů nejede … pátek třináctého. Co se dá dělat, pojedeme autobusem. Když ale vyrazíme na nádraží, tak je vláček na náměstí přistaven a připraven vyrazit a je u něj školka na výletě. Naštěstí se vejdeme do prvního vagonku a tak přece jenom jedeme do lázní vláčkem.

Začínáme na Adventure golfu (takový vetší mini), který máme v rámci ORC karty opět zdarma. Takže jdeme dvakrát 18 jamek. První devítku jsem hrál forhendem a hrozně prohrál, od druhé jsem hrál bekhendem a bylo to podstatně lepší. Dál pokračujeme Balneoparkem, Cestou života, mramorovou lavicí, jezírkem, bylinkovou zahradou a Íčkem (které je i na třetí pokus zavřené). Následuje návštěva Wiener Kaffehausu, kde si dáme kávu a zákusek a výstup na Lázeňskou vyhlídku (taky zdarma) v Priessnitzově sanatoriu. Nakonec nás čeká ještě Priessnitzova hrobka, Ripperova promenáda a návrat do hotelu.

Je brzy a tak mám krásné dvě hodiny osobního volna. Pak už si jen zajdeme na večeři do restaurace ve Vile Ernsta Regenharta (je to podstatně blíž a stejně dobré) a jdeme spát.

Jeseník - Velké Losiny (45 km, celkem 224 km)

Dnes zase na kolo, i když to není moc daleko, jen vysoko. Vymotáme se z města a přes malý čupíček Bobrovník zamíříme k říčce Staříč. Podél ní jedeme do Lipová-lázně, kde jsou Schrothovy léčebné lázně, kde Schroth léčil vínem, ale protože máme jen vodu, tak na šrot nebudeme. Podél říčky pokračujeme dál do Horní Lipové, odkud zamíříme do kopců. Čeká nás první delší stoupání po hlavní silnici do Ramzovského sedla. Kopec je docela příjemný, jen na konci se trochu víc zalomí. Po krátkém klesání do Ostrožné konečně hlavní silnici opustíme.

Za vesnicí se cesta změní v těžkou polňačku a také začíná stoupat. Asi v polovině narazíme na italskou restauraci La Baita, kde si uděláme příjemnou přestávku. Přejedeme horizont, sjedeme k potoku Branná, kde se cesta zlepšuje nebo zhoršuje podle toho, jak zde řádily povodně. A řádily hodně. Na chvilku se vrátíme na hlavní, ale rychle ji opouštíme na moc pěkný úsek dnešního dne. Stále nahoru a dolů s pěknými výhledy vlevo na Hrubý Jeseník a vpravo na Rychlebské hory.

Z Habartic nás čeká nekonečné klesání až do Jindřichova, kde zase na chvilku narazíme na hlavní silnici. Po opuštění nás čeká další stoupání do Pusté Žibřidovice a následně do Horního Bohdíkova. Zde dnešní stoupání končí a už jen dlouho sjíždíme až do Velkých Losin. Cestou ještě v Žárově navštívíme původní dřevěný kostel sv. Martina z roku 1611, kde máme kliku, protože přichází paní správkyně, kostel nám otevírá, a ještě nám poví něco o jeho historii.

V Losinách se koná Lázeňský den a tak kromě občerstvení na jarmarku si necháme i změřit tělesný tuk na profesionální váze. No, výsledek byl to, co jsme čekali. Ubytujeme se a vyrážíme na naplánovanou návštěvu ruční papírny, která byla velmi zajímavá. Po prohlídce si zajdeme do vedlejší restaurace Losín na večeři a pak hned domů, do hotelu. Zítra nás čeká další volný den, tentokrát s výletem na Dlouhé stráně.

Dlouhé stráně (51 km, celkem 275 km)

Dnes jedeme na Dlouhé stráně, do nadmořské výšky 1350 mnm, takže to bude Cima Coppi dovolené. První kilometry začínáme proti proudu říčky Losinky a vedlejší silnicí do Maršíkova, kde se dnes koná pouť. Zde si uděláme krátkou zajížďku k dalšímu dřevěnému kostelu, tentokrát sv. Michaela Archanděla, který si ale nemůžeme prohlídnout, protože se koná mše.

Pokračujeme dál po vedlejších silnicích směrem na Loučnou, kde trošku zabloudíme a tak se vracíme na hlavní silnici dříve, než jsme plánovali. Projedeme Kouty a odbočíme vpravo směrem k elektrárně a začínáme pomalu stoupat. Za odbočkou k dolní nádrži se kopec už slušně zalomí. Dojedeme na hráz dolní nádrže a čeká nás krátká rovinka, než začne závěrečné asi šestikilometrové stoupání. Na parkovišti u horní nádrže si nejdříve uděláme krátkou přestávku s občerstvením z místního stánku, pak zamkneme kola a vydáme se na procházku kolem prázdné nádrže, kterou právě natírají novou ochrannou vrstvou. Když jsme tady byli před osmnácti lety naposledy, tak byla naopak úplně plná. Dojdeme na druhý konec, uděláme spoustu fotografií a vydáme se dolů. Nejdříve ještě objedeme kolečko kolem celé nádrže po cestě, která je ve svahu kousek pod nádrží a pak už sjedeme dlouhým sjezdem k horní stanici lanovky na Medvědí horu. Zde si uděláme ještě jednu krátkou přestávku a pak už nás čeká zase nekonečný sjezd do Loučné. Stejnou cestou se vrátíme do Losin a zamíříme do místní známé pralinkárny pro sladkou odměnu.

V hotelu si krátce odpočineme a jdeme do místní pizzerie na opravdu dobrou pizzu – Frutti di Mare a Quattro Formaggi. Po krátké vycházce do místních lázní se vrátíme do hotelu, sníme pralinky i schované okraje z pizzy, koukneme na detektivku a jdeme spát. Podle předpovědi má zítra pršet, celý den.

Velké Losiny - Králíky (39 km, celkem 314 km)

Hned ráno je jasné, že dnes zmokneme. Otázkou zůstává jen kdy a jak moc. Ráno ještě měním cestu - jednak kvůli předvčerejšímu dlouhému kopci a jednak kvůli zavřené cestě. Začínáme tedy z mírného kopce různými silničkami podél hlavní na Šumperk. V Rapotíně hlavní opustíme a začneme stoupat do asi šestikilometrového kopce do Rejchartického sedla (asi 640 mnm). Je to docela pohodové stoupání, které se ale na konci u větrných elektráren trochu zalomí. Následuje pětikilometrové klesání po krásné široké nové silnici do Hanušovic, odkud začneme zase stoupat směrem na Králíky.

Jedeme podél řeky Moravy a stoupání je jen velmi mírné. Protože se ale blíží déšť, zařazujeme turbo a snažíme se za sucha dojet co nejdál. Odbočíme na Zlatý potok, kde se stoupání výrazně zvedne, ale přesto se snažíme udržet co největší rychlost a dojet do kláštera v suchu. To se nedaří a asi tři kilometry před cílem už prší tak, že musíme zastavit a vzít si nepromoky. Prší, fučí a je to fakt hnus. Dorazíme ke klášteru a nejdříve zamíříme do Poutního domu. Mají sice dnes zavřeno, ale servírka se nad námi ustrne a velkou Plzeň a ovocný čaj dostaneme. Když trochu oschneme, tak se vydáme opět do deště do kláštera Hedeč Hora Matky Boží, kde je kaple Svatých schodů, kterou chceme navštívit. Podle webu mají mít celý týden otevřeno, ale podle cedulky na zamčené mříži mají pondělky v červnu zavřeno. A samozřejmě je pondělí! A jak jsme se dozvěděli později, jsou tu náhlé změny otevírací doby běžné. Tak tolik k návštěvě poutního místa.

Do hotelu to máme asi pět kilometrů z kopce. Hrozně leje, je zima a navigace nefunguje. Naštěstí si cestu trochu pamatuju. V Králíkách u hotelu už moc neprší, tak otřu kola a snažíme se usušit věci. Jsme tady brzo a tak máme chvilku, než vyrazíme na večeři.

První hospoda je z venku divná a tak pokračujeme na náměstí. Hotel je do středy zavřený a druhá hospoda na náměstí také. Vracíme se tedy do první divné hospody, kde ale nevaří a mají jenom segedín s knedlíkem. Pohrdáme gulášem a dáme si jen pití, protože je tu ještě jedna hospoda. Ta ale, jak se dozvídáme, když do ní dorazíme, vaří jen do tří. Jdeme tedy do Penny, nakoupíme, co se dá, a večeříme v hotelu na chodbě před pokojem u pěkného kulatého stolu.

Králíky - Deštné (64 km, celkem 378 km)

Dnes míříme do Orlických hor, a protože tuto trasu už jedeme poněkolikáté, tak přesně víme, co nás čeká. Nejdříve rovina, sem tam brdek, po hlavní silnici do Mladkova, kde odbočíme na docela těžké stoupání na vrch Adam, který se teď z neznámých důvodů jmenuje Bernard. Kašparova chata na jeho vrcholu je dnes zavřená a tak pokračujeme dál sjezdem do Českých Petrovic a dál přes Čihák až k Zemské bráně. Zde si uděláme krátkou nostalgickou přestávku. Pokračujeme dál do Bartošovic a do Neratova, kde to vylámeme až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Vnitřek kostela je jako vždy impozantní, což okomentovala i skupina mladých – ty vole, hustý! V Neratovské hospodě si pak uděláme přestávku na polotmavý ležák Prorok 12° a nealko.

Dál pokračujeme přes Černou Vodu, za kterou odbočíme vlevo a začneme stoupat na Mezivrší u Komářího vrchu. Zde opouštíme silnici a pokračujeme dál po cyklostezce, která sleduje hřebenovou Jiráskovu cestu, směrem k Velké Deštné. Pod Homolí si uděláme krátkou zajížďku do Kačenčina šenku, což je bezobslužný lesní bar u Čertovodolského potoka, ve kterém se chladí nápoje. Pokračujeme dál až k poslednímu těžkému stoupání na Velkou Deštnou. Z mládí si pamatuji, že to bylo těžké, a těžké je to i dnes na elektrokole. Dojedeme k rozhledně a jdeme se kochat panoramaty.

Sjedeme na hlavní silnici a užíváme si krásný sjezd po novém asfaltu do Deštného. Bydlíme ve známém Srubu Karolína, a tak si po večeři jdeme ještě zahrát bowling, celkem pět her. Dráha není nic moc, ale pořád lepší, než ve Špindlu.

Deštné - Broumov (56 km, celkem 434 km)

Dnes se přesouváme do Broumova, a protože chceme navštívit klášter, tak musíme jet tempo. Projedeme Deštné a hned začíná první delší stoupání a sjezd do Sedloňova. A další stoupání a další sjezd do Olešnice, kde se jdeme podívat na Utzův mechanický betlém. Zaujalo mě to natolik, že jsem to ani pořádně nenafotil. Kousek sjedeme a následuje dvojité stoupání do Dlouhé, které je opravdu dlouhé a taky prudké, až 18% v maximu. Pak si užíváme několikakilometrové klesání až do Polska, kam vjedeme za Českou Čermnou. Až do Slone je cesta příšerná, pak se to naštěstí podél říčky Klikawa zlepší. Ale to už jsme zase v Čechách a pokračujeme po pěkných cyklo podél Metuje. Staví zde sice novou silnici, ale všechny přerušené cyklo jsou vedeny vyasfaltovanou! objížďkou. Takže to jde smluvně ošetřit, když se chce.

Na začátku Velkého Poříčí se nám konečně podaří udělat krátkou přestávku v hostinci U Hanušů. Pak už je to jen kousek do Hronova, kde se zastavíme u místního divadla a taky u rodného domu A. Jiráska. Za Hronovem dál pokračujeme po cyklo podél Metuje. Když řeku opustíme, tak nás překvapí těžké stoupání do Bezděkova a docela nepříjemný provoz a spousta bezohledných řidičů. Za Policí nad Metují se zase vydáme do kopce na Honské sedlo (590 mnm), odkud je to do Broumova už jen z kopce.

Dojedeme na náměstí, kde máme hotel, a protože jsme tady brzo, tak chvilku čekáme, než dorazí provozní. Rychle se ubytujeme a spěcháme na prohlídku kláštera. Jdeme se skupinou teenagerů a tak je průvodce trochu rozvernější. Klášterní knihovna je bohužel zavřená, ale klášterní kostel sv. Vojtěcha je nádherný. Na večeři jdeme do docela vzdálené části Broumova kvůli vzácnému dřevěnému kostelu Panny Marie, který je už bohužel zavřený. Restaurace U kostela je ale hned naproti a bylo to moc dobré, takže zítra si to asi zopakujeme.

Broumov (volný den)

Na dnešní volný den máme naplánovaný výlet do skal – Teplických a jak se později ukázalo i do Adršpašských. Jdeme na snídani, kde zjišťujeme, že nás už předběhlo asi sto důchodců (prý ze tří zájezdů). Naštěstí je všechno jídlo doplňováno a tak není problém.

Do skal jedeme asi čtyřicet minut autobusem, a jakmile vystoupíme, je jasné, že je něco špatně. Parkoviště je úplně plné polských aut a všude je neuvěřitelná spousta lidí. Odpoledne se dozvídáme, že v Polsku je svátek Božího těla.

Procházíme Teplické skály a snažíme se najít tvary podle nápovědy, ale moc se to nedaří. Cestou se střídá teplo a zima podle šířky pěšinky mezi skalami. V jednom místě narazíme na teploměr, na kterém je pouze 9 stupňů. Na závěr okruhu se snažíme dostat na vyhlídku na zříceninu hradu Střmen, na kterou vede 300 schodů. Je zde úplně plno, a protože se dá vyhnout jen na pár plošinách a poslední schody jsou vždy jen pro jeden směr, tak nám to trvá skoro půl hodiny. A rozhled nic moc.

Během dne došlo k rozhodnutí, že navštívíme i druhé skály a tak se vydáváme do Vlčí rokle. Nejdříve po docela pěkné cestě, pak sem tam povalový chodník a nakonec dvakrát těžké schody nahoru a dolů. Skončíme u Velkého a následně Malého Adršpašského vodopádu a pravou cestou, už po rovině, se vydáme k východu, neboť na projížďku po jezírku už nemáme síly. Převaha neuvěřitelně uřvaných Poláků je ubíjející.

Autobus jede až za 40 minut a tak se rozhodneme pro vlak, sice s jedním přestupem, ale celkem v pohodě. Na večeři si zajdeme do včerejší restaurace, která má dnes jiné menu, ale taky dobrý a já ještě stihnu jahodový pohár v hotelové cukrárně. Nohy nás hodně bolí a tak se už těšíme zase na kolo.

Broumov - Trutnov (47 km, celkem 481 km)

Dnes je to vysloveně transportní etapa do Trutnova. Nejdříve jedeme zase do skal, kdy kopírujeme trasu včerejšího vlaku a cesta prakticky stále stoupá. V Teplicích navštívíme Ivanitskou poustevnu, která je jediná na světě, ale bohužel je to jen chátrající zřícenina. Jak se blížíme do skal, tak přibývá polských aut a všechna parkoviště jsou zase plná. Ale dnes je nám to jedno. Za dolním Adršpachem začínáme více stoupat a po opuštění hlavní nás čeká závěrečná stojka s dvojitým vrcholem. Sjezd začíná několika serpentinami a po návratu na hlavní nás čeká několikakilometrové mírné klesání až do Trutnova.

Zde najedeme na pěknou cyklo podél řeky Úpy, která nás dovede až do centra města. Vyjedeme čupíček na Krakonošovo náměstí a jsme u hotelu. Etapa nebyla moc dlouhá a tak jsme tady hodně brzo, ale vůbec to nevadí, protože kartu pro přístup máme uloženou ve schránce na PIN.

Chvilku si odpočineme (Zuzka si dá dvě espresa, protože ji bolí hlava) a pak se vydáme na místní kopec Šibeník, kde je památník generála Gablence, který vedl bitvu u Trutnova v roce 1866. Je hezký, ale výstup na něj je zavřený. Pak se kolem Jánské kaple a vojenského hřbitova vrátíme do centra. Na výbornou večeři si zajdeme do pizzerie La Piazza, která je jen kousek od hotelu a ještě si uděláme malé kolečko kolem společenského centra Uffo, k Dračí uličce, pomníku založení města a na hradby. Celkem Trutnov mile překvapil.

Trutnov - Vrchlabí (51 km, celkem 532 km)

Dnes nás čeká královská etapa přes Černou horu (1 299 mnm). Z Trutnova nemůžeme odjet po místních pěkných cyklo, protože se dnes běží půlmaraton a tak jedeme po silnici. Přejedeme hlavní a vydáme se na Mladé Buky a vzápětí do Svobody nad Úpou, kde začneme stoupat do Jánských Lázní. Zase nás překvapí, jak moc jsou do kopce. Projedeme okolo spodní stanice lanovky a asi po kilometru začíná závěrečné stoupání – vzdálenost 6 km, převýšení 480 m, maximum na 20 %. Až do třetí zatáčky to docela jde, ale pak se to zalomí do poslední nejtěžší části těsně pod vrcholem.

Vedle Penzionu u staré lanovky si uděláme krátkou přestávku, kde se také vydýcháme. Dál nás čeká klesání na druhé straně Černé hory. Klesání jsou hodně prudká po kamenité a štěrkové cestě (což je přesně to, co Zuzka nenávidí a kde se bojí) a poslední část musíme kola dokonce vést, protože jsou zde schody. Za Kolínskou boudou se to zlepšuje, za Pražkou je to ještě lepší a za Hrnčířskými boudami už jedeme po asfaltu.

Přejedeme plynovod a kolem Tetřeví boudy se dostaneme na Horskou silnici, po které dojedeme na Hříběcí boudy, odkud už je to jen kousek do Strážného. Uděláme si ještě jednu přestávku a pak už je to jen z kopce do Vrchlabí. Večeře ve vybrané restauraci se nepovedla (zavřeno), a tak se jdeme najíst do hotelu. Následuje pěkná procházka městem – Dům u sedmi štítů, na náměstí staré lidové stavby, kostel a poesiomat hrající mimo jiné Vrchlabí od Chinaski, zámecký park. Den zakončujeme návštěvou objednaného privátního wellness v hotelu.

Vrchlabí - Hrubá Skála (43 km, celkem 575 km)

Dnes taková krátká přejezdová etapa. Ale jak se pak ukázalo, není na ní ani kousek po rovině, kdy profil připomíná pilu, ale celkově je to trochu z kopce.

Z Vrchlabí odjíždíme jako při posledním odjezdu do Horní Branné. Je sice horní, ale leží v ďolíku. Následuje Jilemnice, kde to bylo naplánováno okolo, ale nakonec jedeme na náměstí a k Zvědavé uličce. Za městem další stoupání a sjezd na hlavní silnici, kde je na neděli docela hustý provoz. Hlavní opustíme a jedeme takovou opuštěnou krajinou neustále nahoru a dolů. A stojky i sjezdy jsou docela hodně prudké.

A zase jedeme po hlavní s nekonečným výjezdem přes Slanou a Hořensko až na vyhlídku nad Žlábkem. Je zde pojízdný stánek, kde se ale moderně platí pomocí QR kódu a tak si uděláme krátkou přestávku a kocháme se krásnými výhledy na Trosky. Pak už je to jednoduché, dlouhý sjezd do Rovenska, přes čupek do Hrubé Skály a závěrečná stojka k zámku Hrubá Skála, kde dnes bydlíme.

Ubytujeme se na zámku, prohlédneme si zámecké komnaty, vystoupáme na věž, jdeme na večeři a máme osobní volno. Zítra nás čeká výlet na hrad Valdštejn a bouřky.

Hrubá Skála (volný den)

Dnes zase zničující „volný“ den. Cílem pěšího výletu je hrad Valdštejn. Cesta tam je docela v pohodě – arboretum, vyhlídka Na Kapelu, vyhlídka U Lvíčka, Jižní sedlo. Až k hradu jdeme víceméně sami, ale už na jedné vyhlídce je nějaká třída a u hradu další dvě. Po cestě jsme jich nakonec potkali asi deset, takže to vypadá, že všechny školy z Turnova jsou dnes v Českém Ráji.

Na prohlídku do hradu jdeme bez průvodce, ale využijeme k tomu hru s názvem Kryptex, kdy pomocí dvanácti úkolů hledáme heslo. Jednotlivé úkoly nás skvěle provedly celým hradem, a protože jsme je všechny vyřešili, tak víme, že heslo je … tajné. Po prohlídce se zastavíme v místní hospodě na doplnění tekutin. Pokračujeme dál v cestě, i když víme, že skalní vyhlídka Hlavatice je asi uzavřená. A je to pravda, stále ji opravují a tak zkoušíme najít jiné místo s výhledem s názvem Brána do Českého ráje, ale vše je zarostlé, nic není vidět, a tak se vracíme zpět.

Na cestu domů si vybíráme modrou značku. Zpočátku je to docela dobré, ale za Janovou vyhlídkou začíná těžké klesání po schodech, následuje stoupání po schodech a nakonec nekonečné klesání až úplně na dno údolí. Zaměníme modrou značku za žlutou a začínáme stoupat nahoru zpět k zámku. Čekají nás další schody, symbolický hřbitov horolezců, Mariánská vyhlídka a konečně parkoviště nedaleko hotelu. Ještě nás ale čeká poslední sestup k Adamovu loži opravdu velmi úzkými schody mezi skalami, krátké klesání a poslední výstup myší dírou k hotelu.

Bylo to dnes opravdu náročné, zajdeme si ještě na jedno, dáme si sprchu a po krátkém odpočinku jdeme na večeři. A pak už rovnou do postele.

Hrubá Skála - Bezděz (56 km, celkem 631 km)

I když jsme to nečekali, odjíždíme do kopce a až po několika kilometrech začínáme konečně klesat. Sjezd končí u Věžického rybníka odkud podél vysokých skal dojedeme k Pekařově bráně, což je nejkratší tunel České republiky. První zastávku máme po pár kilometrech u hradu Kost, a další po dalších několika kilometrech u rozhledny Čížovka. Vystoupáme 154 schodů a v hrozném větru uvidíme v dálce i náš dnešní cíl – Bezděz.

V Kněžmosti najedeme na hlavní silnici a čeká nás nepříjemný úsek k dálnici D10 a do Mnichova Hradiště. V Klášteře Hradišti nad Jizerou si uděláme konečně přestávku v restauraci Skála, která je skutečně vytesaná do skály. Dále pokračujeme dlouhé kilometry po hlavní silnici a vzhledem k provozu to je hodně nepříjemné. Konečně v Dolní Krupé hlavní opouštíme a po krátkém brdku nás čeká krásná opuštěná silnice vedoucí hlubokými borovými lesy až do Bělé pod Bezdězem. Vystoupáme do Vrchbělé, kde se nachází velký sportovně-rekreační areál a kde si v hotelu chvilku odpočineme. Zbývá už jen kousek po takzvané tankové cestě do cíle.

Penzion S láskou Karel je nečekaně vysoko, a tak nás čeká ještě jedna docela těžká stojka. V penzionu nikdo není, ale klíč máme v krabičce na kód a kola se nám podaří uklidit do sklepa, když zrovna dovezou víno pro penzion a mají kód pro přístup. Na večeři spěcháme do restaurace Vyhlídka, která má dnes jen do páté odpolední. Po krátké procházce se vracíme do našeho miniaturního pokoje v penzionu, kde bylo nutné vypnout hlučnou lednici, abychom usnuli.

Bezděz (volný den)

Na poslední „volný den“ máme naplánovaný výlet na hrad Bezděz. Z penzionu to nemáme moc daleko, jen něco málo přes kilometr, ale je to o 160 m výš. A stezka nahoru rozhodně není vhodná pro kočárky, jak správně uvádí prospekt. Vyrážíme docela brzo, a tak ještě není moc horko a na hradě není moc návštěvníků, ani školních výprav (zatím). Podle návodu si projdeme celý hrad s krásnou a tajemnou gotickou kaplí a z věže se pokocháme panoramaty. Sejdeme dolů, uděláme krátkou přestávku, a protože jede zrovna autobus, tak otočíme směr plánované procházky - místo z kopce jen do Doks, půjdeme ještě na vyhlídku na druhé straně Máchova jezera a pak do kopce zpátky domů.

A nebyl to můj nejlepší nápad, protože to nejde zkrátit, z vyhlídky Miloše Formana na Lázeňském vrchu není nic vidět a ani z cesty kolem Máchova jezera jezero nevidíme. Projdeme tedy Doksy a začínáme stoupat Máchovou stezkou po červené turistické značce. Stoupání je ze začátku mírné, ale jak se přibližujeme k cíli, tak se stále více a více zvedá a cesta je opravdu hodně písečná. A k tomu je děsné vedro. Do restaurace docházíme úplně hotoví a po večeři si jdeme už jenom lehnout.

Bezděz - Obříství (65 km, celkem 696 km)

Z Bezdězu sjedeme do místních borových lesů a užíváme si krásnou silnici, klid a stín. Odbočíme na Poštovní cestu, která je trochu horší, ale pořád to ještě jde. Dokonce zde předjedeme malý kočár tažený koněm. Najetím na hlavní cestu pohoda končí. Uděláme zajížďku do obce Žďár, kde jsou v prudkém kopci roubené chalupy zasahující až do místních skal a další roubenky jsou i následující vesnici Kruh. Vystoupáme na nádvoří hradu Houska, kde si chvilku odpočineme, ale prohlídku necháme na příště, protože je problém, co s naloženými koly. Sjezd do údolí je docela drsný, ale u Pšovky už to je jen mírné klesání. A mírně klesáme mnoho dalších kilometrů známou cestou Konrádovským a Kokořínským dolem.

V Mělníku nejdříve v Tescu nakoupíme dárky, pak prudkou stojkou vyjedeme na náměstí Karla IV. a sjedeme kolem vinic pod zámkem na most přes Labe. Dál pokračujeme už po známých cyklostezkách přes Hořínské zdymadlo do Lužce, kde je nový most přes Vltavu. Pak už je to jen kousek, letos kvůli objížďce trochu delší, do Obříství do penzionu Lucka. Na večeři jedeme všichni (autem!) do Dušníků na Statek 1738. Je to zde výborné, a hlavně je zde dětský koutek a velký dvůr na běhání. Večer pak dlouho sedíme na terase u džbánu Aperol spritzu a klábosíme.

Obříství - Praha (37 km, celkem 733 km)

Dnes jedeme domů, protože náš letošní třítýdenní výlet po severní hranici Česka končí. Z Obříství až do Líbeznice to po známé cestě docela jde, ale pak až do Vinoře je velký provoz a je to dost těžké. Projedeme sklady v Horních Počernicích a kolem zámku Čertousy směřujeme do Klánovic. Zde si v restauraci Hadoti uděláme úplně poslední přestávku na naší cestě a pak už je to jen kousek Klánovickým lesem.

A jsme doma, už trochu unavení, ale spokojení, že všechno dobře dopadlo a bylo to úžasné. Takže můžeme začít plánovat další výlet na příští rok 2026.

Statistika

• Na výletě jsme strávili celkem 23 dnů, z toho 2 dny ve vlaku, 14 dnů na kole a 7 dnů bylo volných (z toho jeden na kole).
• Během 15 dnů v sedle jsme ujeli celkem 733 km, to znamená průměrně 48 km za den.
• Celkově jsme nastoupali 10 000 m, z toho jen na Černou horu 1 261 m.

Nahoru