Dovolená 2010

Plánování letošní kolové dovolené začalo již vloni na podzim, ale s postupujícím časem a blížícím se termínem, se plán neustále měnil. První návrh na přejezd Alp z Verony do Linze byl zamítnut z důvodu délky a tudíž časové náročnosti. Druhý návrh na cestu po státech Visegrádu (Zlín, Vídeň, Bratislava, Kohůtka, Zlín) byl na poslední chvíli zamítnut z důvodu přemnožení komárů. A tak nakonec zvítězily opět Orlické hory. Tentokrát ale obráceně, z východu na západ.

13.7. Pardubice – Ústí nad Orlicí (65 km)

První etapu začínáme sice z domova, ale pouze krátkým přesunem na nádraží a dvouhodinovou cestou vlakem „Slon“ do Pardubic. Několik dnů před odjezdem bylo opravdu tropických, ale brzo ráno v den odjezdu nás budí déšť. Na nádraží už je zase teplo, nicméně ve vlaku je strašná zima z klimatizace, a tak se nemůžeme dočkat, až vystoupíme. Z Pardubic už pokračujeme na kole a je to velká pohoda. Zdá se to stále trošku z kopce a ani moc nesvítí slunce a tak je příjemně. Problémem se stane hlad, protože jsou všude zavřené jak obchody, tak i hospody. Zachrání nás až sámoška v Zámrsku. Před Chocní jedeme pár kilometrů po dost frekventované silnici, ale za Chocní si užíváme krásné nové cyklostezky v údolí meandrující Tiché Orlice. Obědváme ve známém penzionu Mítkov. Po obědě je to do Ústí už jen malý kousek. Cestou projíždíme i Bezpráví, odkud máme vzpomínky na naše první cyklovýpravy staré asi 30 let. Tenkrát bylo vedro, strašná polňačka, vysoká tráva a ohromné množství komárů. Letos tam byly hovada.

14.7. Ústí nad Orlicí – Zábřeh (66 km)

Druhou etapu zahajujeme nákupem nové paměťové karty do foťáku. Tu původní jsem nechal doma a sedm fotek do interní paměti mi přišlo na dovolenou dost málo:-). Dopoledne je i příjemné počasí, vedro je až ke konci etapy. Začínáme zase po pěkné cyklotrase do Letohradu, kterou už máme opačným směrem projetou. Pak se motáme po silnicích a stoupáme na první horskou prémii dovolené (asi tak třetí kategorie) a po ní sjíždíme do Lanškrouna. U Dlouhého rybníka dáváme první přestávku a doplňujeme tekutiny. Další přestávka je U Šedého Vlka, což je hospoda, která nás v minulosti zachránila, čímž se stala „neopominutelnou“. Za Tatenicemi opravili silnici a tak v Hoštejně špilkou od nanuka čistíme pneumatiky od nalepeného drobného štěrku. Konec je opět po krásné cyklostezce do Hněvkova a po silnici do Zábřehu. Spíme ve stejném pokoji jako minule a stále stejně dobře i vaří.

15.7. Zábřeh – Králíky (59 km)

Dnes nás čeká první opravdu horská etapa. Hned od rána je velké vedro a tak je to do Šumperka nudné ploužení. V Šumperku kupujeme vodu a stoupáme na horskou prémii první kategorie. Nakonec to ale nebylo tak hrozné, jak jsme čekali. Sjezd byl dlouhý a úchvatný. V Hanušovicích se občerstvujeme (Kofola a Holba), nakupujeme další vodu a vyrážíme na (za) Králíky. Nebe je tmavé a silně hřmí. Ve Vlaském začíná pršet a tak končíme v autobusové zastávce. Z deště ale nakonec nic není a tak pokračujeme dál do stále mírného kopce proti proudu Moravy. Zastavujeme na oběd v Rybářské baště (úhoř byl vynikající), přečkáváme další krátkou spršku a vyrážíme na horskou prémii mimo všechny kategorie (Hors catégorie, HC). Stoupání je opravdu hodně prudké a taky dlouhé a po něm následuje ještě dost schodů na rozhlednu. Ale ta panoramata!!! Nádhera. Zajíždíme i k Poutnímu areálu Hora Matky Boží, kam jsme minule stoupali strašným krpálem křížovou cestou z Králíků. Letos je to od rozhledny z kopce:-) A pak nás čeká poslední sjezd do hotelu. Spíme u konkurence, ale na večeři jdeme do minulého hotelu. Po procházce jdeme brzo spát.

16.7. Králíky – Deštné (68 km)

Královská Orlická horská etapa. Do Mladkova je to spíš z kopce a tak ve velké pohodě. Zde ale začíná stoupání na horskou prémii první kategorie na Kašparovu chatu (otevírali až ve tři odpoledne). Mně to přišlo docela jetelné, ale Zuzka trochu trpěla. Zajímavostí byl polský kamión, který jsme potkali kousek od vrcholu a který měl co dělat aby to vyjel a finální serpentinu skoro nevytočil. Od chaty si vychutnáváme krásný sjezd až k Zemské bráně. Přes týden tu není ani moc lidí. Dále začíná přechodné období, kdy se stále dokola střídá víc do kopce a míň z kopce. Takže neustále trochu stoupáme. V Orlickém Záhoří začíná krutý závěr etapy. Nejdříve příšerné stoupání rozbitým asfaltem na další HC prémii Pěticestí (1004 mnm). Navic nás ještě hned na začátku stoupání napadlo obrovské hejno hovad. Na obvykle rušném Pěticestí široko daleko nikdo není a i stánek je zavřený. Následuje tedy přejezd Tetřevce - který byl z této strany docela dobrý - a z Homole začíná stoupání směrem na Velkou Deštnou. První část je dlouhá a prudká, pak se dvakrát zhoupneme a celé to končí 700 metrů dlouhým stoupáčkem kolmo na vrstevnice i slunce. Naštěstí povrch je nový asfalt, který je ovšem po tropickém dni opravdu „příjemně“ vyhřátý. Od srubu dotlačíme kola asi 200 m po nesjízdné stezce na vrchol (1115 mnm) a vylezeme na naši druhou letošní rozhlednu. Panoramata za to opět stála. Sjezd do Deštného měl být úžasný, ale pro velkou únavu jsme si to tak moc neužili. Večeříme v Hotelu Praha, ale bydlíme až o 2 km dál, v kopci, v novém Hotelu Alfa. Zde si užíváme nádherného zastřešeného bazénu s prosklenou střechou, krátké procházky a spánku.

17.7. Deštné – Náchod (32 km)

Druhá, závěrečná část přejezdu Orlických hor. Dá se říct, že velká pohoda. Prakticky pořád z kopce. Bylo jenom pár kopečků a taky jedna horská prémie první kategorie s asi 200 m dlouhým 15% stoupáním. Okukujeme pevnost Dobrošov a přejíždíme na Jiráskovu chatu. Zde obědváme a jdeme na naši letošní třetí rozhlednu. Sjezd do Náchoda je dlouhý a příjemný, na náměstí vyzvedáváme peníze (co kdybychom už dnes nikam nešli) a přes slušný čupíček s výhledem na zámek dojíždíme do "rodinného" penzionu. Odpoledne začíná pršet a tak už opravdu nikam nejdeme a klábosíme s Lidunkou. Snad bude zítra trochu chladněji.

18.7. Náchod – Lázně Bělohrad (67 km)

Bylo chladněji. Pršelo v noci, pršelo ráno, pršelo dopoledne, pršelo v poledne a až v půl jedné přestalo. A tak konečně vyrážíme, tedy prvních 500 m tlačíme do kopce a jen co se rozjedeme, tak začíná zase poprchat. A vydrželo to dalších 30 kilometrů až na Kuks. Ale Goretex to vydržel taky, takže jsme byli v suchu. Začínáme tedy krátkým kopcem a pak sjíždíme až k Babičce do Ratibořic. Do zahrady zámku se na kole nesmí a tak se jedeme podívat alespoň na mlýn, Staré bělidlo a splav. Následuje houpačka nahoru a dolů až na Kuks. Zuzka jde pozdravit Obžerství a Lenost a já navštěvuji místí sklepy s vínem. Pokračujeme do Dvora Králové a na parkovišti u ZOO v hospodě Rudolf III. obědváme (a jak později večer v hotelu zjišťujeme tak i večeříme, protože hotel nevaří). Po jídle následuje 15 km stoupání na Pecku, ke které sjíždíme z pořádného kopce. A z Pecky je to už jenom kousek pořád dolů až do Lázní Bělohrad. Po sprše se jdeme podívat do lázní (slatinné lázně) a komplexu Tree of Life, kde si dáváme jedno a Alžírskou kávu (podávanou s čokoládkou a sklenicí vody:-)

19.7. Lázně Bělohrad – Mladá Boleslav (77 km)

Dnes jedeme přes Český Ráj (to napohled). Celý den krásné cyklistické počasí. Na začátku objíždíme v uctivé vzdálenosti Jičín a začínáme stoupat na Trosky (v pondělí zavřené). Sjíždíme k rybníku Vidlák a děláme zde první přestávku v oblíbené hospodě. Po jídle stoupáme na Hrubou Skálu (v pondělí otevřeno). Krásným lesním sjezdem sjedeme do Kacanov a po zcela nové asfaltečce do Skokov. Zase kousek vystoupáme a kolem Komárovského rybníka sjíždíme až do Kněžmosti. Cesta do Mladé Boleslavi je pak kupodivu taky více méně z kopce, i když jsem si myslel, že to bude obráceně. V MB bydlíme zase v pěkném hotelu U Hradu, a protože zde opravují Staroměstské náměstí, tak je celou noc klid. Na večeři jsme byli ve výborné italské restauraci U dvou sloupů.

20.7. Mladá Boleslav – Praha (58 km)

Poslední etapa a opět nádherné cyklopočasí. Od hradu sjedeme k Jizeře a za MB vyjedeme na "náhorní planinu", kde se houpáme ve výškách 250 – 300 mnm přes vesnice Vtelno, Hřivno, Slivno a Hlavno. Sjedeme do Staré Boleslavi, kde si dáváme krátkou přestávku na doplnění tekutin a rychle pokračujeme domů. Cestou do Zelenče začalo docela fučet od východu a tak nás to trochu brzdí. V Klánovicích v restauraci Sámos si dáváme poslední obědovečeři a pak už jsme doma.

Závěry

* Ujeli jsme 86 km vlakem a 490 km na kole.
* Cestou jsme neměli žádný technický problém (ťuk, ťuk, ťuk).
* Je zajímavé jezdit známé trasy obráceně. Člověk velmi těžko odhaduje obrácený profil terénu a tak je v mnoha případech překvapen.