Dovolená 2013

Letos zůstáváme doma. Vracíme se ke starší myšlence, že pojedeme do Lednice. Takže jsem naplánoval tisícikilometrové kolečko kolem "Českomoravské vrchoviny". Navštívíme některá pro nás zatím kolově neznámá místa, například Jižní Čechy a Jižní Moravu, ale taky hodně známá místa jako jsou Orlické hory a Český ráj.



Zase jsme natrénovali něco přes tisíc kilometrů, takže je to zase srovnatelné s naplánovanou trasou. Kola jsou připravená, my jsme připravení, teď už jenom aby i počasí bylo připravené.

1. Praha - Konopiště (54 km)

Je ráno. První den dovolené. Začíná poprchat. Naštěstí než vyjedeme, tak přestává. Na začátku cesty je zataženo, ale s postupujícím dnem se stále více a více vyjasňuje a nakonec dokonce dojíždíme za slunka. A tak jsme si hned první den lehce připálili ruce.

Cestu na dovolenou začínáme po trase Pražského kola. V Dobřejovicích se odkláníme a dlouhým táhlým stoupáním se dostáváme na nejvyšší bod etapy (500 mnm). Zde nás čekají krásné výhledy a hlavně doma připravená svačina:-) Příjemným sjezdem se dostáváme do Štiřína, kde si zpoza plotu fotím místní barokní zámek - dnes hotel. Kolem golfu přejíždíme do Kamenice a za malým čupíčkem začíná další dlouhý sjezd údolím Kamenického potoka až k Sázavě. Cestou překvapeně sledujeme, jak tak malý potok může poničit místní údolí. Mineme Zbořený Kostelec a podél řeky pokračujeme až do Týnce nad Sázavou.

V Týnci, druhém nejnižším bodě etapy, přejíždíme Sázavu a začíná první ostřejší stoupání. Po něm se trasa začíná houpat nahoru a dolů, aby před Konopištěm opět výrazněji klesla a my si užili závěrečnou těžkou stojku k zámeckému rybníku.

Po ubytování v muzeu motocyklů se vydáváme na prohlídku zámeckého parku - hlavně Růžové zahrady a jezírka s lekníny všech barev (bílá a červená). Po večeři v Nové Myslivně sehrajeme venkovní partii šachu a jdeme spát na vychvalovanou vodní postel. No, na spaní to tedy není nic moc.

2. Konopiště - Tábor (77 km, celkem 131)

Celý den je víceméně pod mrakem, sem tam vykoukne sluníčko a je teplo, ruce tak máme raději nakrémované padesátkou. Proti plánu měníme trochu trasu a jedeme nejdříve na Chvojen, kde je Kostel svatého Jakuba a Filipa ze 13. století a také Keltské hradiště. Kostel je dost vysoko na kopci a ještě mnoho kilometrů jej bude možné spatřit, hradiště jsme v trávě nenašli. Rozbitou cestou pak sjíždíme na původní trasu.

Ve Tvoršovicích projíždíme největším golfovým resortem v České Republice, který nabízí hru na dvou 18-ti jamkových mistrovských hřištích - Radecký a D´Este (par 72). A také hotel a lázně.

Po pár kilometrech se napojujeme na trasu Greenway Praha Vídeň, kterou dnes budeme sledovat až do Tábora. Za pěkně opraveným, ale nepřístupným, Červeným Hrádkem otáčíme na levou ruku a jedeme do Prčic:-) Tedy nejdříve do Sedlce, kde je ovšem všechno zavřené a až následně pak do Prčice, kde je na náměstí otevřená hospoda, kam jdeme na oběd. Dnes je to celé nahoru a dolů, rovina nebyla zatím žádná. Za Prčicí nás čeká strmé stoupání ze dna kotliny Českého Meránu do Červeného Újezdu (600 mnm), poté následuje sjezd do Borotína, kde jsou pěkně upravené usedlosti s typickými barokními štíty, dále pak jedeme mírně zvlněnou, převážně klesající krajinou až do Tábora.

V Táboře bydlíme v hotelu Grand. Recepce i ubytování jsou tak ve druhém patře bez výtahu (pouze venkovní plechové roštové schody), kam musíme vyrvat i kola. Po ubytování si jdeme prohlédnout město - náměstí se sochou Jana Žižky, gotickou radnicí a měšťanskými domy, křivolaké uličky a vypuštěný Jordán. Procházku zakončíme velmi dobrou večeří, během které venku sprchlo, a po které se vracíme do hotelu.

3. Tábor - Jidřichův Hradec (75 km, celkem 206)

Celý den je lehce pod mrakem, naštěstí bez deště a dost fouká ze severu. Vyjíždíme dost brzo a začínáme hned ostrým sjezdem k Lužnici. Přejedeme řeku a začíná naopak ostrý výjezd od Lužnice. Stoupání, které je docela dost dlouhé a kde se střídají mírné úseky s prudšími, končí u rozhledny Hýlačka (525 mnm). Zde začíná mírné a dlouhé klesání přes Lom (začátek Greenway rožmberského dědictví) zpět k Lužnici v Plané.

Přejedeme opět řeku a je to zase do kopce až na takovou náhorní plošinu, kde už se jenom tak houpeme do Červené Lhoty. Zde je renesanční vodní zámek typický svojí červenou barvou a postavený v romantické poloze na skále uprostřed rybníka. Jdeme se přes most podívat na nádvoří a pokoušíme se projít po pěším okruhu kolem rybníka. Horolezecká vložka nás ale vrací zpět. A protože v neděli v poledne je zde hlava na hlavě, rychle odjíždíme.

V Pluhově Žďáru opouštíme Greenway a jedeme do Kardašovy Řečice. Za Řečicí vjíždíme do rozsáhlých lesů CHKO Třeboňsko a po krásných cyklostezkách, v doprovodu hejna komárů, dojíždíme k zámku Jemčina. Zde pak děláme chybné rozhodnutí nezkrátit si další trasu příjemnou lesní silničkou, ale pokračovat do Stráže nad Nežárkou. Pěkná cyklostezka skončila asi po kilometru a nás čeká nechutné brodění bahnem a hlubokými loužemi. Ve Stráži stojí zámeček, který vlastnila známá česká operní pěvkyně Ema Destinnová.

Dojíždíme do Jindřichova Hradce, kde jsme ubytováni v prvním a taky posledním cyklopenzionu – skvělý zážitek. Kola jsem trochu očistil od bláta a pověsil do cykloparkoviště. Projdeme městem křížem krážem, najdeme i značku procházejícího 15. poledníku nebo sochu Mistra Jana Husa a zvláštní uličku Pod Hradem, kde jsou nově opravované ruiny bývalých koželužských domků. Cestou narazíme na zajímavou Restauraci - č.p.4/1, kde si dáme vynikajícího grilovaného pstruha a argentinský steak. Po večeři si ještě projdeme rozlehlý zámek se třemi nádvořími a taky najdeme mlýn, kde je funkční Křižíkova vodní elektrárna.

4. Jidřichův Hradec - Dačice (60 km, celkem 266)

Dnes je celý den teplo, jen pár mráčků. A zase je to stále nahoru a dolů. Kopce jsou sice kratší, ale o to prudší. Začínáme několikerým křížením s místní úzkokolejkou, kde u jednoho přejezdu čekáme na vláček. A protože nejel, tak jedeme dál. Ale u dalšího křížení, zastávky Malý Ratmírov, se dozvídáme, že má vlak jen zpoždění, a tak se ho nakonec i dočkáme. Poslední vagón je dokonce "dobytčák" na kola.

Ve Strmilově opouštíme oficiální cyklostezku a pokračujeme po místních asfaltečkách, kde vzpomínáme na podobné silničky a trasy v Rakousku. Problém máme jen s nalezením hospody, natož pak otevřené hospody. A tak hladoví a žízniví nakonec dojíždíme až do Telče. Na náměstí jdeme nejdříve na jídlo, na terásku s úžasným výhledem na celé náměstí, které si po obědě i projíždíme. Město opouštíme kolem pozdně románské Svatodušní věže a soustavy rybníků.

Do Dačic, kde budeme dnes spát, nám zbývá už jen kousek. Cestou nás ještě v Kostelním Vydří překvapí těžká stojka (až 12%) k poutnímu chrámu Panny Marie Karmelitské, který dominuje celému okolí. Po ubytování v Dačicích se jdeme podívat k renesanční věži nad náměstím, ke kostelu svatého Vavřince, na kostku cukru (poprvé zde byla vyrobena v roce 1841), do zámeckého parku, dáme si večeři a zmrzlinu a jdeme spát.

5. Dačice - Znojmo (81 km, celkem 347)

Za devatero horami a devatero řekami přijíždíme k ... Moravské Dyji. Chvíli jedeme podél řeky a pak zase dlouze stoupáme. Od Vratěnína následuje pěkný úsek po náhorní plošině (500 mnm), kdy jedeme mírně zvlněnou, málo osídlenou příhraniční krajinou, často jen pár set metrů od hranice. Přítomnost hranice dávají tušit také malé betonové bunkry – řopíky - v polích a remízcích podél cesty. Za Uherčicemi ostře klesáme do zaříznutého údolí řeky Dyje, jedeme kousek podél vody a pro změnu zase stoupáme zpět na náhorní plošinu, kde pokračujeme mezi poli přes vesničky Stálky a Šafov. Celý den je hodně teplo a tak se na některých místech už na asfaltu začínají dělat bubliny. Pomalu se začínáme přibližovat k lesní hradbě Národního parku Podyjí a cesta začíná mírně klesat až k baroknímu zámku Vranov nad Dyjí, který se majestátně tyčí nad hlubokým údolím řeky.

Projdeme se zámkem, pokocháme se pěkným výhledem, sjedeme k řece a začneme stoupat na hráz Vranovské přehrady. Přejedeme přehradní hráz a dojedeme se podívat doprostřed visuté lávky přes Švýcarskou zátoku. Vrátíme se zpět na břeh a pokračujeme až na konec zátoky, kde nás čeká velmi ostrá stojka od vody (až 17%). A pak už je to více méně z kopce až do Znojma. V prvním hotelu mluvíme málo anglicky a tak při ubytování dostávají přednost Holanďané. Ve druhém už čeština nevadí a dostáváme krásný pokoj i s klimatizací.

Po výborné večeři v hotelové restauraci jdeme na prohlídku města. Začínáme vyhlídkou na ulici Přemyslovců, kde se otevírají pohledy na Gránické údolí a Hradiště a pokračujeme kolem pivovaru k hradu a rotundě. Zde projdeme budovou s informačním centrem a ocitneme se na hradbách znojemského hradu v prostoru s rotundou sv. Kateřiny, kde se nabízejí další krásné výhledy. Dále pokračujeme na Mikulášské náměstí s impozantním kostelem sv. Mikuláše a na vyhlídku pod kostelem. A nakonec se přes Masarykovo, Václavské a Horní náměstí vracíme zpět do hotelu.

6. Znojmo - Lednice (83 km, celkem 430)

Celý den teplo, slunečno, i když ne úplně jasno a konečně taky první rovinatá etapa. Ze Znojma začínáme z mírného kopce a po rovinách "uháníme" do Lednice. Na okolních svazích se začínají objevovat první vinice a na polích pěstují především dýně (i když jsme čekali u Znojma okurky). Ve vesnici Slup navštěvujeme renesanční vodní mlýn z 16. století, který má dodnes funkční mlýnské zařízení. Kolem Jaroslavických rybníků, kde se vyskytují početné kolonie kvakoše nočního (to je pták), dojíždíme do Hrádku, za kterým pokračujeme rovinatou krajinou mezi poli a vinicemi po tzv. signálkách, bohužel na některých místech již dost zničených.

V Hevlíně se pokoušíme najíst, ale v hospodě mají jen utopence a v místním COOPu nemají ani jeden rohlík. A tak si dáváme jen nealko a žlutou limonádu Zulu. Na jídlo jdeme až v Drnholci, v místním hotelu, kde máme navíc výhled na půvabný renesanční zámek. Po obědě přejedeme silnici na Vídeň a z Perné začínáme v odpoledním vedru ostře stoupat na Pavlovské vrchy. Nahoře nacházíme úchvatná panoramata a v dálce již vidíme i Minaret z Lednice. Sjíždíme kolem zříceniny hradu Děvičky do Pavlova a dále pokračujeme kolem dolní nádrže Nové Mlýny a přes Bulhary do Lednice.

Po večeři nakoukneme do zámeckého parku, ale komáři nás vyženou pryč. A tak si dáme "malou" zmrzlinu, která se sotva vejde do kornoutku, a jdeme spát.

7. Okolo Lednice (38 km, celkem 468)

Dnes máme dovolenou:-) Je po dešti a zataženo. Měníme trochu plány a místo na kole začínáme pěšky. Ošetřeni repelentem se znovu vydáváme do zámeckého parku. Jdeme k Minaretu (60 m, 302 schodů), ze kterého je krásný výhled na celý park, zámek i na rybník s ostrůvky, kde je spousta čápů a našich známých kvakošů nočních. Kolem rybníka dojdeme zpět k zámku a také se podíváme do zámeckých zahrad.

Začíná svítit slunce a tak se jdeme převléknout do cyklistického, bereme kola a vyrážíme na okružní jízdu po Lednicko-valtickém areálu. Začínáme u Janohradu, romantického letohrádku, který napodobuje zříceninu středověkého hradu a který sloužil za Lichtenštejnů jako myslivna a lovecký zámeček v době honů. Pokračujeme přes Apollónův chrám, malebnou empírovou stavbu s pěknou vyhlídkou na krajinu a vápencový masiv Pálavy. Dále přes Nový dvůr, dnes celkem zdevastovaný původní empírový zemědělský statek, ke chrámu Tři Grácie. Před chrámem s kolonádou je sousoší Athény, Artemidy a Afrodity. V lese navštěvujeme Kapli sv. Huberta, která sloužila jako místo pro konání mší za úspěch lovu zvěře a také Dianin chrám neboli Rendes-vous. V romantické stavbě v podobě římského triumfálního oblouku je rozsáhlý sál, který sloužil účastníkům honů jako místo loveckých snídaní.

Pěknou alejí přejíždíme do Valtic, kde jdeme na náměstí na oběd. Pak si projdeme místní zámek a velmi ostrým, ale naštěstí krátkým, stoupáním vyjedeme ke Kolonádě neboli Reistně. Kolonáda stojí na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 291 m, takže zaujímá nejvyšší bod Lednicko-valtického areálu. Výstup stojí za to, protože z ochozu je asi nejhezčí výhled do okolí. Dále pak pokračujeme kolem zdevastovaného Belvederu, který sloužil jako bažantnice, k Hraničnímu zámečku (dnes hotel) a podél lednických rybníků s nepřístupným Rybničním zámečkem zpět do Lednice.

Po večeři jdeme ještě na krátkou procházku, znovu na zmrzlinu a spát. Dovolená se letos opravdu vydařila. Je jen škoda, že místní cyklostezky, hlavně ty v lesích, jsou zcela neudržované a místy jen velmi obtížně sjízdné (hlavně po dešti).

8. Lednice - Lukov (115 km, celkem 583)

Dnes nás čeká nejdelší etapa. Ráno to vypadá, že bude dost zima, ale než se nasnídáme a zabalíme, svítí sluníčko a je teplo. Celý den se ale dost honí mraky. Začínáme po hlavní silnici, která vede k dálnici, a na které je velký provoz. Konečně ji opouštíme a projíždíme známé vinařské obce – Čejkovice, Mutěnice, Dubňany, Milotice, Vlkoš. V Mutěnicích se jedeme podívat na vinné sklepy v části Búdy, před Miloticemi zase na vinné sklepy v části Šidleny. V Miloticích také navštívíme renesanční barokně přestavěný zámek. Cesta je stále nahoru a dolů, pořád je na co se dívat, a tak nám to moc rychle nejede. Začíná to vypadat, že dojedeme až za tmy.

Následuje dlouhé, nejdříve mírné a později prudší stoupání do Vážan, za kterým konečně sjedeme až k Baťově kanálu. A po pěkných rovinatých cyklostezkách jedeme už svižně přes Kostelany, Uherské Hradiště, Spytihněv až do Napajedel. Cestu nám zpestřuje podjíždění mostků přes kanál a objíždění zdymadel. V Napajedlích jdeme na večeři a pak pokračujeme po silnici do Zlína. Podaří se nám najet opět na cyklostezku, po které projedeme bezpečně městem, a po které také dojedeme až do Štípy. Pak už jen malý čupíček a podél lesa přijíždíme po osmé hodině do Lukova. Tady budeme u Adriany a Jarka dva dny odpočívat před cestou domů.

9. Volný den (0 km, celkem 583)

První volný den. Pozdě vstáváme, dlouho snídáme a celkově využíváme úžasné pohostinnosti tohoto rodinného ubytování. Následuje mytí kol a praní prádla. Po obědě se vydáváme na hrad, kde se zrovna koná Den stromů. A tak máme zdarma vstup na rozsáhlé zříceniny jednoho z největších moravských hradů se zachovaným pilířovým mostem a vstupní branou. Cestou domů se v hospodě U Klačánků zastavíme na jedno, dvě a po večeři jdeme spát.

10. Okolo Lukova (43 km, celkem 626)

Druhý volný den. Odpočinku už bylo dost a tak se pod Jarkovým vedením vydáváme na malý šolich po Hostýnsko-vsetínské hornatině. Po úzkých silničkách objíždíme z jihu Fryšták až na Žabárnu a přes pole na Hadovnu. Následuje stoupání na rozcestí U dubu (3 km, až 10%) a sjezd na Rusavu, kde si krátkou stojkou (až 15%) zasloužíme malé občerstvení. Klasickou cestou přes kopec jedeme do Držkové a dále po silnici z kopce až do Kašavy, na něco dobrého do známé cukrárny u Šarmanů. Domů dojíždíme přes Chaloupky (až 15%), Ostratu, Velíkovou, závěrečným sjezdem ze Štípy zpět do Lukova.

11. Lukov - Olomouc (72 km, celkem 698)

Začíná cesta domů. Ráno se hodně mračí, ale nakonec je celý den slunečno. Střídá se teplo a skoro teplo a tak si oblékáme bundičky, svlékáme bundičky a zase oblékáme bundičky. Ovšem vítr fučí celý den proti nám a tak, i když to je po rovině, to byl docela boj.

Do Holešova jedeme s Jarkem klasicky přes Přílepy a z Holešova - už sami - po nově objevených cyklostezkách až do Količína. Před a za Hulínem nově dvakrát přejíždíme dálnici D1. Stále proti větru. Trochu odpočinku nás čeká jen v lesích za Chropyní, ale na Tovačovských rybnících dělá vítr vlny jak na moři. V Dubu nad Moravou zajíždíme k mohutnému poutnímu kostelu Očišťování Panny Marie a poslední úsek do Olomouce jedeme částečně po silnici druhé třídy, což je místy slušný adrenalin.

V Olomouci bydlíme přímo v centru nad Horním náměstím. Po ubytování jdeme na výbornou pizzu a po památkách. Nejdříve do monumentálního kostela sv. Michala, kde se dá vystoupit na zvonici s výhledem na město a kde jsou přístupné také čtyři zvony. Na Horním náměstí obdivujeme mohutný barokní sloup Nejsvětější Trojice o výšce 35 m, shlédneme barokní kašny - Herkulovu, Caesarovu a Ariónovu - a dost nechutně budovatelsky zdobený orloj. Na Dolním náměstí pak Mariánský sloup a další barokní kašny – Jupiterovu a Neptunovu. No, Matyáš Braun to tedy není. Nakonec se ještě touláme po romantických úzkých uličkách za hotelem.

12. Olomouc - Štíty (80 km, celkem 778)

Hned od rána je slunečno a vedro. Přejedeme náměstí, projedeme parkem a po pěkné asfaltové cyklostezce - která se ovšem náhle změní jen ve dvě koleje na louce vyjeté cyklisty - dojedeme ke známému přírodnímu koupališti Poděbrady. Projedeme Horka nad Moravou a vjedeme do Litovelského Pomoraví a až do Litovle pak projíždíme lužními lesy kolem meandrující Moravy. V Litovli přejedeme přes Moravu po Svatojánském mostě – třetím nejstarším kamenném mostě v Čechách. Následuje nejdříve lehké klesání a následně delší prudší stoupání u Nových Zámků a sjezd zpět k Moravě k Novým Mlýnům. Zde máme v hospodě krátkou přestávku s lehkou svačinou. Pokračujeme směrem na Mohelnici, kterou ale jenom tak štrejchneme, projedeme okolo vápencového lomu Vitošov a přijedeme do Zábřehu. Zde si v Bille koupíme oběd (pribináčky, šunku, rohlíky) a v parku na lavičce poobědváme.

Za Zábřehem najíždíme na úžasnou úplně novou cyklostezku po původním tělese železnice, která byla přesunuta do nově vybudovaného tunelu. Na začátku stezky je vytvořen i malý železniční skanzen – parní lokomotiva, návěstidlo, závory. Snadno tak dojíždíme až do Hoštejna, kde opustíme hlavní silnici a začneme stoupat do Štítů. Cesta vede do kopce velmi úzkým údolím proti proudu potoka Březná, kde v některých místech dochází i ke ztrátě signálu GPS. Naštěstí ale není kam zabloudit.

Ve Štítech se ubytujeme v Acrobat parku olympijského vítěze Aleše Valenty. A protože tentokrát mluvíme málo rusky, můžeme si zítřejší snídaní objednat nejdříve na 8:45, kdy snídá ruský skokan se svým trenérem. Na večeři vyrážíme raději na náměstí k Černé kočce. Pak následuje už jen krátká procházka po okolí a spánek.

13. Štíty - Deštné (69 km, celkem 847)

Královská etapa přes Orlické hory. Ráno je jasno, slunečno a teplo. V Mladkově se lehce zatáhlo a mráčky vydržely až do Deštného.

Začínáme krásnou přírodou a přes zcela zapomenuté vesničky dojedeme až do Červené vody. Vyzvedáváme v bankomatu docházející hotovost a jdeme na vynikající točenou jahodovou. Následuje prudší stoupání s prvními výhledy a delší sjezd až k přechodu do Polska za Králíky. Po klidnější hlavní silnici dojedeme do Mladkova, kde začíná první velká stojka na Adam (760 mnm). Na vrcholu navštívíme poprvé otevřenou Kašparovu chatu a dáme si malou přestávku na terase s dalšími dalekými výhledy na Jeseníky a do Polska. Následuje krásný dlouhý sjezd přes Petrovice a Čihák až k Zemské bráně.

Od Zemské brány, což je naše srdeční záležitost, se začínáme houpat údolím divoké Orlice nahoru a dolů, ale spíš více nahoru, přes Bartošovice a Neratov až do Orlického Záhoří. Proti minulé návštěvě je všude otevřena spousta nových hospod a občerstvení, nového ubytování a je zde hodně opravených nebo i nově postavených roubenek. U chaty Bedřichovka začíná druhá, závěrečná, stojka až na "passo" Šerlich (990 mnm). Z téhle strany není stoupání tak prudké, ale zato je logicky mnohem delší. Následuje velmi ostrý sjezd do Deštného.

Jsme ubytováni tradičně v hotelu Praha, kam jdeme i na dobrou večeři, po které vyrážíme na dlouhou procházku. Cestou se ještě zastavíme v krásném novém penzionu Kozí chlívek na kávu.

14. Deštné - Lázně Bělohrad (77 km, celkem 924)

Transportní etapa mezi Orlickými horami a Českým Rájem. Celý den je slunečno a opravdu velmi teplo.

Za Deštným ještě dále stoupáme a dnes se to zdá nekonečné. Na samém vrcholu odpočíváme sledováním práce samovázacího lisu na seno a pak se spouštíme krásným dlouhým sjezdem až do Dobrušky. Cestou dolů ještě zastavujeme za Sedloňovem u nádherné skalky pana Grulicha, parkujeme kola a po sotva znatelných cestičkách šplháme po skále a obdivujeme tisíce druhů vysázených rostlin.

I za Dobruškou jedeme, za velkého vedra, stále trochu z kopce, bohužel až do Smiřic částečně i po silnicích druhé třídy. Obědváme oblíbený pribináček, šunku a rohlíky a taky eskymo. Přejíždíme hlavní silnici Hradec Králové Jaroměř a začíná závěrečný kopcovitý dojezd do Lázní Bělohrad.

Už první stoupání do Skály je hodně dlouhé, naštěstí ne moc prudké. Následuje ostré krátké klesání, což je škoda, protože mírný dlouhý sjezd by byl mnohem lepší. Po druhém stoupání, které je výrazně kratší, vjíždíme konečně do chladivého lesa a po šotolince, makadamu a panelce dojíždíme ke kostelu sv. Petra a Pavla na Byšičkách a po krátkém sjezdu se již dostáváme do Lázní Bělohrad.

Po večeři jdeme na pohár do Spa Resortu Tree of Life a pak na procházku do lázeňského parku Bažantnice.

15. Lázně Bělohrad - Mladá Boleslav (77 km, celkem 1001)

Dnes další královská etapa, tentokrát přes Český Ráj. Zase je celý den slunečno a horko. Začátek je transportní a kvůli objížďce vede po docela rušné silnici. Zklidnění nastává až v Dřevěnici a Železnici. Několik posledních kilometrů vidíme vlevo rozhlednu Čeřovku v Jičíně a taky "Letnicko-valdický areál".

Českým Rájem projíždíme po nám již dobře známé trase – kolem rybníků (Vražda, Němeček, Oborský) nahoru na Březku, dolů do Libunce, polňačkou s výhledem na Trosky do Újezdu, stoupáním pod Trosky do Troskovic a sjezdem k rybníku Vidlák. Zde, jako pokaždé, jdeme na oběd do stejnojmenné restaurace. Jsou to opět tradiční ovocné knedlíky a krkovice na grilu s chlebem.

Následuje stoupání na Hrubou Skálu, kde se dnes jdeme podívat na nádvoří a taky na vyhlídkovou věž, ze které je nádherný výhled na okolní skály. Krásným dlouhým sjezdem v lese se dostaneme až do Kacanov, po rovince a nové cyklostezce do Skokov, zase lesem přes kopeček do Branžeže a po rovince do Kněžmosti. A pak už je to jen kousek do Kosmonos, odkud nás čeká průjezd celou Mladou Boleslaví. Ke Škodovce to po cyklostezce ještě docela ujde, ale závěrečný úsek na náměstí není v pátečním odpoledním provozu nic moc.

Po ubytování v novém hotelu ve svahu nad říčkou Klenicí a bohaté večeři tamtéž, jdeme na procházku na nově opravené náměstí. Zde je velmi pěkně, ve formě vodní kaskády, ztvárněný tok řeky Jizery.

16. Mladá Boleslav - Praha (59 km, celkem 1060)

Závěrečná etapa putování. Ráno je teplo, ale naštěstí lehce pod mrakem. A vydrželo to skoro až do Prahy.

Začátek jedeme standardní cestou – výjezd od Jizery na náhorní plošinu a známé vesnice Vtelno, Hřivno, Slivno a Hlavno. Sjedeme do Hlavence a zde měníme původní plány tak, že pojedeme lesem přes dálnici do Káraného. I když je to neprůjezdná oblast, tak potkáváme snad stovku aut. Po lávce s dokončeným nájezdem překonáváme Labe, za Lázněmi Toušeň vystoupáme do Mstětic a přes Jirny dojedeme do Klánovic. Zde si v cukrárně kupujeme zmrzlinu a zákusek na oslavu dokončení putování.

Závěr

• za 15 dnů jsme ujeli 1060 km (průměr 70 km)

• všechny etapy nám vyšly podle plánu

• ani jednou nám na kole nepršelo, což je trochu zázrak

• neměli jsme žádný technický problém

• na silnicích všech tříd je velmi hustý provoz

• na zámcích a hradech se objevují hlídané úschovny kol

Byla to opět skvělá dovolená !!!