Česko 2020

Prolog

Plánování letošní cyklodovolené poznamenal koronavirus. Úplně původně jsme si naplánovali zahraniční dovolenou, ale selhala nám doprava. Tak jsme si naplánovali český západní okruh, ale protože to vypadalo, že na Šumavě budou všichni (a byli), tak jsme se rozhodli pro vnitrozemí. Cestou na Moravu kopírujeme D1 a cestou zpět míříme do Orlických hor.

Abychom byli bez starostí, objednal jsem si všechny hotely v předstihu. A taky jsem si pro jistotu koupil nepromokavé cyklokalhoty, jako má Zuzka. Kvůli návštěvě Mladečských jeskyní, nám vychází začátek dovolené na pondělí, a tak máme dva víkendové dny na přípravu kol a balení, které je vzhledem k domácí cestě přece jenom jednodušší. V neděli večer je vše připraveno a už se nemůžeme dočkat, až ráno vyrazíme.

Praha – Vlašim (68 km)

Začátek první etapy je nám známý, protože kopíruje trasu do Voděradských bučin. Dnes ale pokračujeme z Hradce dál do Stříbrné Skalice a podél Sázavy do Sázavy. Za městem následuje první dnešní těžké stoupání do Bělokozlů a ještě těžší klesání zpátky k řece. Po pěkné asfaltce podél Sázavy dojedeme až do Českého Šternberka. Restaurace Pod hradem je plná vodáků a tak přejedeme most do hospody Na Zastávce.

Po přestávce následuje druhé stoupání kolem hradu a sjezd k Blanici pod dálnicí D1. A hned další stojka do Psářů nad dálnicí D1. Zde najedeme na hlavní, sjedeme do Tehova a pak už po vedlejších silnicích do Kladrub a Pavlovic, kde bydlíme v Penzionu Veronika.

Po sprše a svačině vyrážíme autem na výlet do Vlašimi. Nejdříve na večeři do restaurace U Blanických rytířů a pak na procházku zámeckých parkem. Začínáme u Vlašimské brány, prohlédneme si Čínský pavilon, zabloudíme ke kamennému mostu, Starý hrad vidíme vysoko nad námi a park opouštíme Znosimskou branou. Večer zakončujeme příjemným posezením na terase.

Vlašim – Humpolec (62 km, celkem 130 km)

Po výborné snídani servírované přímo paní domu vyrážíme dál. Přes malý čupíček najedeme na hlavní, kterou klesáme až do Vlašimi. Promotáme se městem, za kterým nás čeká hned docela těžké stoupání. V Kondraci si uděláme krátkou přestávku na prohlídku pěkného kostela a další pak v Louňovicích, kde hledáme základní kámen do Národního divadla. Ten se prý rozměrově nehodil a tak je vsazen do nároží budovy bývalého pivovarského sklepa.

Z Louňovic odjíždíme dalším dlouhým stoupáním mezi Blaníky – vlevo Velký, vpravo Malý. A celou cestu máme pocit, že slyšíme zlověstné dunění. V Načeradci okoukneme místní Tvrz, kostel sv. Petra a Pavla, kde zrovna restaurují nástěnnou fresku, a zajdeme na jedno do hostince Na Rynku. Následuje klidná spíše stoupající pasáž až do Želiva.

Jako obvykle jdeme nejdříve na oběd do klášterního pivovaru a až potom na obhlídku Trčkova hradu, Premonstrátského kláštera, kostela Narození Panny Marie, který přestavěl Jan Blažej Santini a nakonec i kostela sv. Petra a Pavla na hřbitově. Další cesta nás dovede přes kvůli kůrovcové kalamitě silně vykácené lesy na hráz Sedlické přehrady na řece Želivce. Nakonec už jenom přejedeme dálnici a jsme v Humpolci.

Po ubytování vyrážíme do města. Nejdříve míříme do parku Stromovka, kde má Hliník pamětní desku a pak chvíli couráme v okolí kostela sv. Mikuláše, který byl upravený podle návrhu Jana Blažeje Santiniho ve stylu barokní gotiky, a muzea Dr. Aleše Hrdličky, světoznámého českého antropologa a lékaře. Zajdeme na večeři do – zdá se – vyhlášeného grilu U Packy, nakoukneme do pivovaru Bernard a přes skanzen Zichpil ve starobylé stejnojmenné čtvrti, která byla zčásti domovem humpolecké chudiny a zčásti židovským městem, se vrátíme do hotelu.

Humpolec – Třebíč (73 km, celkem 203 km)

Město opouštíme opět prudkou stojkou po hlavní silnici, kterou naštěstí před dálnicí opouštíme. Ale není to úplně dobrá volba, protože vedlejší silnice silně připomíná tankodrom. Dál se potom touláme víceméně opuštěnou krajinou, až nakonec sjedeme do Rantířova, kde je přes plot výhled na místní zámek. Pak nás čeká už jen pár čupíčků a dlouhý sjezd do Jihlavy.

Navigace nás navede předměstím přímo do centra k bráně Matky Boží, kde také navštívíme klášter Minoritů. Po hradbách sjedeme až pod náměstí, ze kterého se zajedeme podívat na kostel sv. Jakuba Většího. Drsnou zkratkou sjedeme k řece Jihlavě, podél které objedeme místí zoologickou zahradu a u sportovní haly si v Eskáčku děláme přestávku.

Za městem se vrátíme zase k řece Jihlavě, podél které jedeme ještě docela dost kilometrů. Střídá se pěkný asfalt, šotolina a někdy bohužel i makadam. Ale místy si připadáme jako v Rakousku – údolí, řeka, vlak, cyklo a nikde nikdo. Vše ale jednou končí, takže nás čeká zřícenina hradu Rokštejn, poslední kopec a sjezd do Třebíče.

Jsme ubytovaní přímo v židovské čtvrti, takže to nemáme nikam daleko. Nejdříve samozřejmě večeře a pak procházka po městě. Začínáme na Karláku a pak se kolem kostela sv. Martina a přes Podklášterský most dostaneme zpět do židovské čtvrti. Zde procouráme všechny ulice, ochutnáme Trebitsch Czech Single Malt Whisky a Trebitsch whisky kávu a nakonec se zajdeme ještě podívat na židovský hřbitov. Ten je ale už zavřený, takže jen přes plot.

Třebíč – Brno (83 km, celkem 286 km)

Ráno brzo vstáváme, snídáme a vyjíždíme, protože nás čeká prohlídka baziliky sv. Prokopa. Na místě ale zjišťujeme, že je to možné jen s průvodcem, trvá to 45 minut a první začíná až za hodinu. Tak snad někdy příště. Třebíč opouštíme po silnici druhé třídy a není to nic moc, protože je docela provoz. Naštěstí brzo odbočíme a to ještě do vesnice, která je neprůjezdná. Takže chvilka klidu. V Budišově se nejdříve zastavíme u kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Gotharda s věží, jejíž vrchol zdobí mohutná pozlacená korouhev s patrony kostela a pak ještě u místního zámku.

Po okreskách dojedeme k Oslavě a následně podél řeky až do Náměště, kde si na náměstí uděláme krátkou přestávku v místní cukrárně. Přejedeme kamenný most a vystoupáme k zámku. Prohlídku neplánujeme, zahrada není průjezdná, tak pokračujeme dál dalším stoupáním. Všímáme si, že všechny sloupy, zídky, překážky jsou obalené pneumatikami nebo slámou a na webu pak zjišťujeme, že se zde pojedou o víkendu závody do vrchu.

Další přestávku máme v moc pěkném Svatojakubském pivovaru v Hluboké. Po obědě pokračujeme neustálým mírným klesáním k dálnici za Domašovem a následně dalším klesáním hlubokými lesy, bohužel po hodně rozbitém asfaltu. Klesání je potrestáno stoupáním k hradu Veveří, kde navštívíme ochoz Příhrádku, ochutnáme místní víno a vystoupáme na Prachovou věž.

Po prohlídce sjedeme k Brněnské přehradě a po jejím pravém břehu dorazíme až k hrázi, kde přehradu opustíme. Následuje dlouhý a místy hodně nepříjemný průjezd Brnem na Zelňák, kde máme ubytování. Město už docela známe z minulých návštěv, a tak se jen tak příjemně couráme. Večeři máme U Tomana, jedno si dáme Na stojáka, chvilku posloucháme vystoupení na Jakubáku a jdeme spát.

Brno – Bzenec (79 km, celkem 365 km)

Po snídani, ještě než vyrazíme, se jdeme podívat na kostel sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty s Loretánskou kaplí, která napodobuje Svatou chýši v italském Loretu. Součástí Loretánské kaple jsou Svaté schody, kopie Jeruzalémských schodů, po kterých kráčel Ježíš Kristus k Pilátovi. V jednotlivých schodech jsou uloženy různé ostatky svatých, a proto je dovoleno jít po nich jen po kolenou a jsou určeny k rozjímání nad Kristovým utrpením. 

Vrátíme se do hotelu, zabalíme a odjíždíme. Dojedeme ke Svitavě, kde se napojíme na Greenway Krakov-Morava-Vídeň. Kromě krátkého úseku po hrubší šotolině, jedeme stále po pěkném asfaltu. Střídáme levý a pravý břeh a cyklo opouštíme po podjetí dálnice D2. Následuje jeden z nejtěžších úseků dovolené po výpadovce na Telnice. V jednu chvíli se náklaďák, který to za námi už nemohl vydržet, při předjíždění málem srazil s protijedoucím autobusem. Naštěstí brzy hlavní opouštíme a po vedlejších silnicích vystoupáme k Mohyle Míru, která byla postavena na počest obětem Napoleonovy vítězné bitvy u Slavkova.

Po přestávce v místní kavárně se přesuneme do Slavkova, kde se jdeme podívat na místní zámek. Následuje moc pěkný úsek lesem, stále mírně nahoru a dolů, bohužel zakončený těžkým prudkým klesáním kamenitou cestou, jejíž „kvalitu“ bohužel nebylo možné na leteckých mapách při plánování rozpoznat. Dokonce to odnesla moje brašna na řídítkách, u které to nevydržel jeden nýt. V další vesnici tak musím v restauraci Mušketýr opravovat.

Za vesnicí se napojíme na Kyjovskou cyklostezku, která nás kolem aleje českých panovníků dovede do Bukovanského mlýna, kde si uděláme delší přestávku na prohlídku mlýna a večeři. Za Kyjovem najedeme na Moravskou vinnou cyklostezku, která nás přes Skoronice, Vlkoš a Vracov dovede do cíle dnešní etapy, do Bzence.

Dáme si lehkou druhou večeři a vyrážíme na procházku na kopec Starý hrad, kde se nachází obnovená barokní kaple sv. Floriána. A také pojízdná vinárna z retro Citroënu Type H. V zapadajícím slunci si dáme skleničku a vydáme se do zámecké zahrady podívat se na lípu z dob krále Přemysla Otakara II. Přicházíme sedm minut po zavření parku, a tak necháváme návštěvu na ráno. K té ale bohužel už nedojde, protože ráno bude pršet.

Bzenec – Lukov (87, celkem 452 km)

Ráno neprší, ráno leje. A podle radaru to hned tak nepřejde. V 10 hodin musíme opustit hotel a přemýšlíme, co dál. Nakonec si bereme nepromokavé bundy a kalhoty a vyrážíme do deště. Vynecháváme zkratku po polní cestě a jedeme raději po silnici. Za Moravským Pískem najíždíme na Uherskohradišťskou cyklostezku a za Uherským Ostrohem na Moravskou cyklostezku. V Kunovicích v pivovaru Rotor se rozhodujeme jak dál, jestli pokračovat po původní trase na Luhačovice nebo zvolit kratší trasu kolem Baťova kanálu. Furt prší, ale podle předpovědi by mělo tak za hodinu přestat. Takže se rozhodujeme pro původní delší trasu (celý den pršet nepřestalo).

Vynecháme další polňačku a uháníme v dešti po silnici. Ve Veletinách se asi na dvacet minut schováváme v zastávce autobusu a čekáme, než přejde to nejhorší. Do toho Zuzku začíná hrozně bolet rameno, takže před Uherským Brodem navštěvujeme Kaufland a kupujeme mastičku. V Brodě se pak podíváme na zmoklého Komenského, který zde prožil dětství, dominikánský klášter a pokračujeme v dešti dál.

Za městem najíždíme na pěknou cyklostezku, která nás na konci vyhodí na hlavní silnici do Luhačovic. Naštěstí po necelých třech kilometrech najíždíme na další cyklostezku, která vede až do Luhačovic. Na kraji lázní zastavujeme v restauraci U Koňa na oběd a na dobití baterek, které dnes dostávají kvůli silnému protivětru docela zabrat.

Lázně už jsou plné rekreantů, a tak je průjezd docela komplikovaný. Hodně jsme se těšili, že si sedneme někde na kávu a dortík, ale nakonec z toho kvůli dešti nic nebylo. Za městem začíná mírné stoupání do Pozlovic a pak opravdu velmi těžká stojka do Řetechova, následovaná ještě těžším klesáním po cestě, která dnes připomíná koryto kamenitého potoka. Další mírné stoupání je po silnici do Provodova, ze kterého pokračuje další těžká stojka úvozovou kamenitou cestou. Asi po sto metrech tlačení to vzdáváme, vracíme se a objíždíme po silnici. Zuzka tyhle cyklokrosové vsuvky upřímně nenávidí a můj argument „Na mapách to vypadalo jako asfalt“ už jí dost leze krkem. Naštěstí zajížďka nebyla moc dlouhá. Vyjíždíme na Pindulu, ze které nás čeká nekonečný sjezd do Zlína. Promotáme se městem a po krásné cyklostezce dorazíme do Lukova, kde nás zítra čeká dovolená. Dnes jsme ale dosáhli na svůj nový rekord – 87 km v neutuchajícím dešti.

Lukov – Plumlov (81, celkem 533 km)

Po lenošivém dni volna se už zase těšíme na kolo. Začínáme klasicky přes Fryšták, Lukoveček a Přílepy do Holešova. Zde si projedeme pěkně upravený zámecký park a pokračujeme po cyklostezce do Količína a dále přes Pravčice a Hulín až do Kroměříže. Dojedeme až k zámku, projdeme si část Podzámecké zahrady a sedneme si v zámecké zahrádce na jedno (řízky máme z Lukova od Adrianky).

V Chropyni opustíme Moravskou cyklostezku a vydáme se na západ do Kojetína. Zde začíná poprvé poprchávat a my se na chvilku schováváme pod střechou smuteční síně na hřbitově. Nakonec z toho nic moc není a můžeme pokračovat v cestě. Po pár kilometrech ale znovu začíná pršet, tak si bereme svůj dešťový atombordel a v dešti pokračujeme. To máme letos docela natrénováno. V sílícím dešti se na chvíli schováme pod stromy, ale brzo vše přejde a my se můžeme odstrojit.

Z postupujících mračen je ale jasné, že dalšímu dešti neujedeme. Za Vranovicemi se začíná zvedat vítr, chvíli přemýšlíme, že to bude zase schovka na hřbitově, ale nakonec se nám podaří dojet do další vesnice, kde pod slunečníky Obecní Hospody přečkáváme neuvěřitelnou průtrž mračen. Po dešti pokračujeme na Prostějov, ale hned za cedulí odbočujeme vlevo směr Plumlov. Cestu trochu komplikuje oprava mostu v Mostkovicích, ale dá se to objet přes hráz přehrady.

Hotel stojí přímo na břehu přehrady, ale na koupání to dnes není. Ještě než se ubytujeme, opláchnu a očistím na parkovišti před hotelem trochu kola, která dnes dostala zase zabrat. Po večeři v hotelové restauraci, jdeme na procházku ke kostelu Nejsvětější Trojice. V ohradní zdi jsou tu umístěny dvě dělové koule jako památka na obléhání Plumlova Švédy za třicetileté války. Místní manýristický zámek je už dávno zavřený, a tak se vracíme zpět do hotelu na detektivku.

Plumlov – Zábřeh (73, celkem 606 km)

Z hotelu jedeme do Plumlova a pak přes kopec do obce Ohrozim, kde nás nepříjemně „ohrozí“ kamion. Následuje pár vesnic a dorazíme do Čech pod Kosířem. Nejdříve si projedeme pěkný zámecký park s Mánesovým pavilonem, umělou jeskyní a vyhlídkovou věží a pak si zajdeme na kafe do Kafe v parku, které je na nádvoří zámku. Další zastávkou je zámek v Náměšti na Hané, který stojí uprostřed velkého kruhového objezdu (průměr 190 m). Dáme si jedno kolo okolo celkem chátrajícího zámku a pokračujeme dál. V Odrlicích se zase zajedeme podívat na jedinou samostatnou sušárnu chmele v ČR, která je postavená z nepálených cihel. A pak už nás čeká Mladeč a prohlídka jeskyní.

Přijedeme za pět minut další prohlídka, a tak se rychle oblékáme, kupujeme lístky, cvakneme kola k zábradlí a vyrážíme do podzemí. Jeskyně ukazují největší a nejstarší sídliště cromagnonského člověka ve střední Evropě. Světově proslulou archeologickou lokalitou je Dóm mrtvých se zbytky ohnišť a kostí pravěkých zvířat a rekonstrukcí dávného rituálu. Za mě nic moc, Zuzce se to líbí.

Za Mladčí se noříme do hlubokých lesů Litovelského Pomoraví a v Nových zámcích najíždíme na nám již dobře známou cestu, kterou jsme již několikrát využili při našich cestách na Moravu. Přejedeme kopec k řece Moravě a ve vodácké hospodě Stodola jdeme na oběd. Dál tedy pokračujeme po známých silnicích přes Moravičany, Mohelnici, Třeštinu a Hrabovou do Leštiny, kde dělám chybné rozhodnutí, že zbylých pět kilometrů stihneme v suchu. I na konci vesnice, kdy už je jasné, že zmokneme, pokračujeme neohroženě dál. No, stoupněte si s naloženým kolem pod naplno puštěnou sprchu – a víte. I řidiči, kteří cyklisty normálně nenávidí, jsou na nás hodní a všude nás pouštějí. Na náměstí v Zábřehu už neprší, jenom z nás crčí voda a slečna v recepci ji statečně vytírá.

Jdeme na večeři a krátkou procházku a pak se snažíme sušit, hlavně boty. Přes noc neuschlo nic, ale od rána nám naštěstí svítí do pokoje slunce, a tak se nám daří do snídaně vše usušit.

Zábřeh – Žamberk (71, celkem 677 km)

Z města odjíždíme po cyklostezce, která vede po trase bývalé železnice. Na jejím začátku je expozice železničního skanzenu s parní lokomotivou Škoda řady 317 z roku 1950 a služebním vagónem. Na chvilku se vrátíme do dětství, „přikládáme pod kotel“ a houkáme. Za Hoštejnem odbočujeme do úzkého zalesněného údolí podél Moravské Sázavy, které mírně stoupá až do Štítů, kde máme v hotelu Černá kočka přestávku.

Dál pokračujeme po uzavřené okresce podél kolejí až do Bílé Vody a následně po jedničce do Červené Vody. Vystoupáme do Horních Boříkovic a klesneme do Dolních Boříkovic, jak příznačné. Přes Lichkov dojedeme do Mladkova, kde začíná dlouhé těžké stoupání ke Kašparově chatě. Následuje ale příjemný sjezd do Českých Petrovic, kde jdeme do restaurace Na Rozcestí na zasloužený oběd.

Zde také měníme závěrečnou část dnešní cesty. Místo abychom jeli do Žamberka přes Čihák a Bartošovice, míříme rovnou na Pastviny. Nejdříve nás ale čeká krátká prudká stojka na Jedlinu, odkud je nádherný výhled, a pak dlouhé prudké klesání do Klášterce nad Orlicí. Pastvinskou přehradu objíždíme vysoko nad hladinou po levém břehu. Přejedeme úzkou hráz, kde chvíli pozorujeme obrovské kapry v přehradní nádrži, a pak přes Nekoř a Líšnici dorazíme do Žamberka.

Po večeři se jdeme podívat na podměstí na naši bývalou chalupu a pak vzpomínáme a couráme podél Orlice a známými ulicemi zpět do hotelu.

Žamberk – Pardubice (86, celkem 763 km)

Ráno se jedeme nejdříve podívat do barokního kostela sv. Václava, který je ale uzavřený mříží, a tak odjíždíme bez prohlídky. Začínáme velice pěkně udržovaným zámeckých parkem, kterým se dostaneme až do Lukavice, kde najedeme na cyklostezku 18, po které dojedeme až do Chocně. Ale postupně. Nejdříve sjedeme do Letohradu, odkud vede cyklostezka podél meandrující Tiché Orlice. Na nádraží v Lanšperku ji na chvilku opustíme, vystoupáme prudký kopec do Lanšperka a tlačíme kola asi 200 metrů ke zřícenině stejnojmenného hradu. Tentokrát to byl Zuzčin nápad! U zdi opuštěné zříceniny je postavená vyhlídková plošina vysoká osm metrů, ze které je vidět na Orlické hory.

Vrátíme se k nádraží a sedneme si na jedno v místním občerstvení. V okamžiku, kdy chceme odjet, tak zjišťuji, že mám prázdné přední kolo. Takže všechno sundat, vyměnit duši a všechno zase naložit. Ústí nad Orlicí objíždíme zcela mimo veškerý provoz, a i za městem pokračujeme stále kolem řeky a taky kolem železničního koridoru na Moravu. Kousek za Brandýsem nad Orlicí jdeme do nám již známého penzionu Mítkov na oběd. Před Chocní stojíme docela dlouho na šraňkách, až je nakonec na doporučení domorodců objíždíme, abychom vzápětí zjistili, že se to tentokrát nevyplatilo.

Choceň opouštíme po silnici druhé třídy s docela velkým provozem, ze které odbočíme až na Zámrsk. Nejedeme se ale podívat na bronzovou sochu koně Peruána, trojnásobného vítěze Velké pardubické, ale na kostel sv. Martina s Božím hrobem a zvonicí (vše zavřeno). Zuzka je z toho tak rozrušená, že po zastavení, v nulové rychlosti, padá … naštěstí helma vše zachraňuje. Do Pardubic se pak motáme po místních okreskách sem a tam, stále pravá levá, protože přímo jede jen vlak.

Na začátku města najedeme na cyklostezku podél Chrudimky, která nás dovede prakticky až k hotelu, který se nachází ve Starém městě, hned vedle zámku. Po večeři se jdeme podívat na hradby, kde se zrovna chystá koncert pardubické kapely Vypsaná fixa. Zuzce se podaří ukecat pořadatele, aby nás na hradby na chvilku pustili, že jdeme jenom na prohlídku. No, není to nic moc. Procházíme se tedy Starým městem, na krásném Pernštýnském náměstí si sedneme na skleničku a jdeme spát.

Pardubice – Praha (104, celkem 867 km)

Pardubice opouštíme po cyklostezce, které jsou zde úplně všude a taky řidiči jsou tu neuvěřitelně vstřícní k cyklistům. Za Semtínem se zajedeme podívat na rodný dům bratranců Veverkových, ale bohužel ruchadlo zde není. Zkratéčkou přes les se dostaneme na hlavní silnici z Bohdanče, po které jsme už do Prahy několikrát jeli. A dnes zde není ani moc velký provoz. Opouštíme ji v Břehách a přes Kladruby dojedeme do Týnce, kde máme na 35. kilometru první přestávku.

Ve Svaté Kateřině odbočujeme na Starý Kolín, kde nás naopak překvapuje neobvykle velký provoz. Za železničním přejezdem nás zastavují a kárají policisté, že jsme po zvednutí závor vjeli na přejezd v okamžiku, kdy ještě blikalo červené světlo. Projedeme Kolínem a začínáme stoupat přes Štítary až na Křečhoř, kde se zajíždíme podívat na památník bitvy u Kolína, nejvýznamnějšího střetu sedmileté války (1757). Přejedeme hlavní tah Praha Kolín a přes Plaňany a nepříjemnou stojku dojedeme do Radimi, kde máme na 70. kilometru v kavárně místního zámku oběd.

Po vynikající klobásce odjíždíme do docela dlouhého stoupání. Naštěstí baterky z posledních sil ještě drží. V Chotouni vynecháváme tři metry vysokou pravěkou mohylu, protože leží už příliš daleko a vysoko od cesty a nám se nechce naložená kola zase tlačit. Z Chrášťan už jedeme známou cestou přes Český Brod a Úvaly, kde máme poslední přestávku v novém pivovaru Libertas. Domů už je to jen kousek přes les. Večer jsme po nejdelší etapě hodně unavení, a tak na tatarák do restaurace Krokodýl jedeme autem.

Statistika

V jedenácti etapách jsme ujeli 876 km, což je necelých 79 km na den.

Nahoru