Dovolená 2012

Přípravy

Letos bylo o dovolené rozhodnuto ještě dříve než vloni. V Rakousku to bylo tak úžasné, že jedeme znovu. Letos jsem to vymyslel z Mnichova do Vídně přes Brenner.



Natrénovali jsme přes tisíc kilometrů, takže je to srovnatelné s naplánovanou trasou. Kola jsou umytá, namazaná, připravená a brašny zabalené. Máme koupené lístky na vlak a také ubytování v Mnichově a v lázních Toelz. Tak snad letos zase vyjde počasí.

Prolog

Začínáme brzo ráno na kole na vlak do Klánovic. Z Masaryčky přejedeme na Hlavák a po chvilkovém čekání nastupujeme do rychlíku do Mnichova. Vagón pro kola nebyl z technických důvodů přistaven a tak dáváme kola do kupé. Následně se vlak plní tak, že se stěhujeme do kupé ke kolům. Cesta to byla dlouhá a únavná. Konečně s dvacetiminutovým zpožděním vystupujeme na Hauptbahnhofu. Již na kolech po chvíli hledání dojíždíme do hotelu a po krátké regeneraci vyrážíme do města. Během pár hodin obejdeme neuvěřitelně hektické centrum, navštívíme vyhlídkovou věž, několik kostelů, anglickou zahradu a návštěvu města ukončíme v slavném Hofbraeuhausu u tupláku.

1. Mnichov - Bad Toelz (60 km)

Prší celou noc a ještě když jdeme na snídani. Jíme naštěstí tak dlouho, že přestává. Procházíme ještě úžasný místní trh Vitalienmarkt a pak už konečně vyrážíme na dovolenou. Přejíždíme Isar a opouštíme Mnichov po krásné cyklostezce, která je dokonce oddělená od chodců. Za městem se asfalt mění na šotolinu. Na hodně mokrou šotolinu. A také začínají první krátké ostré brdky. Bez brašen by to byla taková veselá projížďka. Najíždíme na hlavní silnici a jedeme první delší stoupání do Gruenwaldu. Za městem následuje krásná lesní cesta zakončená sjezdem k Isarkanálu. Chvilku pozorujeme voraře sjíždějící místní šlajsnu a pak pokračujeme několik nádherných kilometrů podél kanálu. V Pupplingu jdeme na oběd, na něco malého, na řízek velikosti celého talíře. Následně přejíždíme Isar a pokračujeme po pravém břehu. Cyklo pokračuje většinou lesem a povrch se mění v hrubší šotolinu. Zde již narážíme na delší stoupání, ale také na pěkné výhledy. Nakonec vyjíždíme na asfaltku, trochu se svezeme z kopce a pak se přes ostrý čupíček vrátíme zpět k Isaru. Po místní lázeňské promenádě dorazíme až do hotelu. Po sprše vyrážíme do města, kde se koná sobotní bleší trh a vše ostatní je již zavřeno. Pokračujeme tedy na Kalvarienberg na prohlídku kostela. Procházkou se vracíme zpět do hotelu na večeři a jdeme spát.

2. Bad Toelz - Mittenwald (68 km, celkem 128)

Ráno se probouzíme do modré oblohy a tak zase jednou snídáme na zahradě. Z města vyjíždíme po krásné šotolinové cyklostezce, která kopíruje Isar. Opouštíme ji po 15 kilometrech, když odbočíme k jezeru Walchensee. Vjíždíme do lesa a šotolina je zase o poznání hrubší. Na jednom parkovišti špatně odbočím a musíme se asi kilometr vracet. Následuje těžká stojka lesem, kousek po vrstevnici a sjezd na hlavní. Čeká nás 13 kilometrů do mírného kopce ovšem proti ostrému větru. Odpočíváme v Jachenau u dietního bavorského oběda (Kaesespaetzle a Grillhaxe). Po obědě přejíždíme kopec a sjíždíme k jezeru Walchensee. Objíždíme jej po jižním břehu po silnici, která je pro auta placená. Voda v jezeře je docela teplá a má nádhernou zelenomodrou barvu. Na konci jezera odbočujeme vlevo do kopce směrem na Wallgau. Nejdříve zase po šotolině a pak po asfaltu. Nahoře se zase potkáváme s Isarem, podél kterého dojedeme až do Mittenwaldu. Po chvíli hledání nacházíme v centru volný penzion a následuje standardní procedura - sprcha, procházka, večeře, spánek. Dnes usínáme s výhledem na skalnatý masiv se zbytky sněhu.

3. Mittenwald - Igls (67 km, celkem 195)

V noci přichází průtrž mračen. Ráno už jen prší. Přestává až v okamžiku, kdy máme sbaleno a chystáme se vyrazit. Dnes začínáme rovnou do kopce. A je to docela slušná stojka. Po krátkém sjezdu přijíždíme do údolí Leutasch, které známe ze zimní dovolené. Zjišťujeme, že běžecké stopy nevedou po cestách, ale jsou vyřezány na místních loukách. Na konci údolí následuje první dnešní opravdu těžké stoupání, které končí u známé zimní hospody. Zastavujeme a vzpomínáme u oběda. Následuje 8 kilometrů dlouhé klesání až do města Telfs. Dosažená rychlost 61 km/hod. V Telfsu svítí slunce a tak se převlékáme a krémujeme. Přejíždíme Inn a jedeme po Innradweg do Innsbrucku. Cestu známe z loňska, kdy jsme ji jeli obráceně. V Innsbrucku se rozhodujeme, že pojedeme ještě kousek dál. Dáváme si v centru zmrzlinu a vyrážíme směrem na Brenner. Přejíždíme koleje a dálnici a začínáme stoupat. Panoramata jsou úžasná, ale stoupání hrozné. Na asi třech kilometrech nastoupáme 300 metrů (10%). Zpočátku jsme k můstku na Bergiselu vzhlíželi, pak byl daleko pod námi. Cestou se také začíná zvedat vítr a hodně mračit a tak končíme v městečku Igls. A zase klasika - ubytovat, do města na večeři (během ní slušně sprchlo) a zpět do hotelu. Večer zase začalo pršet.

4. Igls - Mittewald (73 km, celkem 268)

Ráno mě probouzí zpěv ptáků a tak si říkám, že asi neprší. A skutečně, venku je modrá obloha. Po snídani je počasí horší, ale stále to jde. Začínáme zase do kopce, ale není to zdaleka tak hrozné jako včera. Pak po pravé straně dole uvidíme Europabruecke a dochází nám, jak jsme vysoko. Nad dálnicí vedeme ve výšce vysoko na body. Jedeme skoro vrstevnici, ale přitom neustále prudce nahoru a vzápětí dolů, zajíždíme do kolmých zářezů kopce a jen velmi pomalu se přibližujeme k Brenneru. Nakonec sjedeme až úplně na dno údolí, přejedeme řeku a vjedeme do Matrei. Zde začíná pršet a tak u nádraží zastavujeme. Déšť pořád sílí a tak jdu zjišťovat, jak jede vlak a zda berou kola. Vlak jede za hodinu a kola berou. Ale protože déšť trochu slábne a my to nechceme před vrcholem vzdát, znovu vyrážíme. Jedeme po staré neplacené brennerské silnici a je zde docela velký provoz. Kromě toho je po sjezdu do Matrei dálnice vysoko nad námi. Provoz však za dalším městečkem slábne, přestává pršet, vysvitne slunce a tak se jede mnohem líp. Jak se blížíme k Brenneru, tak se silnice stále více a více zvedá a nám začínají docházet lehké převody. Pak ale přejedeme dálnici se zbytky celnice a vítá nás cedule Brenner. Tady se výškově setkáváme všichni - vlak, dálnice i my. Za městem začíná úplně nová cyklostezka a my si užíváme nekonečný sjezd. Po chvíli zjišťujeme, že vlastně jedeme po zrušené železnici, a tak projíždíme tunely a taky jedno zrušené nádraží. Železnice končí kousek před Vipitenem, odkud pokračujeme pár kilometrů rovně podél dálnice. Pak i tu opouštíme a zase nás čekají krátké ostré výjezdy následované prudkými delšími sjezdy. A tak vlastně stále klesáme. V Mittewaldu máme všeho dost a tak zůstáváme v místním hotelu.

5. Mittewald - Innichen (78 km, celkem 346)

Ráno vyjíždíme trochu později, protože jsem měl problém dostat na web Kololéta češtinu. A začínáme hned zostra do krátkých ostrých stojek, po kterých následují krátká ostrá klesání. Za pevností Fortezza odbočujeme na levou ruku do údolí Pusteral. Přeskočíme kopec a sjedeme do úžasného městečka Rio di Pusteria. Následuje klidnější pasáž podél řeky a kolejí, kde pro zpestření píchla Zuzku nad oko vosa. Za Bruneckem pokračuje cesta hlubokým údolím řeky, které ale zrovna upravují a tak je zde objížďka. My tedy trochu bloudíme a poté co do krpálu nejde naložená kola už ani tlačit, volíme návrat k poslední odbočce. Dobrá volba. Sjedeme do údolí na správnou cestu a ta je nádherná. Projíždíme i dva 200 m dlouhé tunely. Následuje dlouhatánské stoupání vesnicemi Niederolang, Olang, Mitterolang a Oberolang. Pak sjíždíme k přehradě a zase začínají krátké ostré stojky a mírnější sjezdy. A tak stále stoupáme až k Toblachu (1210 mnm), kde se terén konečně láme a začínáme klesat. A jedeme co to dá (Robert Bakalář říkal "Peloton jede jak k ohni"), protože nás už od Brunecku honí bouřka. V Innichenu nás dohnala a tak při hledání ubytování čekáme asi čtvrt hodiny schovaní pod stříškou, než ta průtrž z nejhoršího přejde. Pak si telefonicky rezervujeme poslední pokoj v blízkém hotelu a následuje standardní skvělý večer, tentokrát s vynikající pizzou. Cestou z pizzerie potkáváme místní kapelu v slavnostních krojích a tak cesta zpět do hotelu je v jejím doprovodu dost veselá.

6. Innichen - Sachsenburg (107 km, celkem 453)

Dnes jedeme Drávskou cyklostezku. Začínáme z mírného kopce kolem řeky Drau. Lehce svítí slunce, dost se honí mraky a fouká silný protivítr. Za hranicemi Rakouska se cyklostezka zlomí a dlouhé kilometry si užíváme sjezdu. Ani protivítr nám v té chvíli nevadí. Stezka vede mezi řekou a horami, z obou stran rostou keře a stromy a tak je trochu problém s výhledy. V pohodě dojedeme až do Lienze, což je prý nejslunečnější město v Rakousku (nám svítilo asi 5 minut), kde si zajdeme na oběd. Za městem je klesání už jen velmi mírné, zato protivítr ještě zesílil. A tak je postup velmi pomalý. Později se stezka přece jenom začne trochu víc klikatit a tak je protivítr trochu otupen. V té chvíli si dáváme ambiciozní plán, že dáme stovku a tím se posuneme blíž náročnému stoupání, které nás v dalším dnu čeká. V jedné hospodě při odpočinku získáváme mapu s ubytováním na stezce a rozhodneme se jet nakonec ještě o kousek dál až do Gasthofu Goldenes Roessl v Sachsenburgu, kde mají wifinu. A jak ještě později zjišťujeme taky výborně vaří.

7. Sachsenburg - Kellerberg (41 km, celkem 494)

Dnes je pátek 13. A stojí to za to:
08:00 Poprchává - jdeme na snídani
09:00 Poprchává - balíme
10:00 Leje - čekáme
11:00 Leje - dáváme si Apfelsaft gespritzt a pivo
12:00 Leje - čekáme
13:00 Leje - dáváme si polévku a druhé pivo
14:00 Leje - Zuzka si dává preso
14:45 Neprší - vyrážíme
Celou dobu taky sledujeme počasí na radaru a serveru yr.no. Prší kam se člověk dogoogluje a předpověď taky nestojí za nic. Nakonec se rozhodujeme, že pojedeme dál po Drávské, protože tam je předpověď nepatrně lepší než na naplánované Murské. Pojedeme až do Lavamuendu, kde odbočíme do hor směrem na Zeltweg. Asi tedy. Začínáme po asfaltu mezi vesničkami po rovině, sem tam brdek. Za Spittalem pokračujeme už jen podél řeky po šotolině. Nejdříve po protipovodňovém valu a pak přímo po břehu. A protože pršelo opravdu hodně je cesta samá louže a tak se nedá jet moc rychle. Nakonec nás zláká Gasthaus Staberhof, který ovšem nemá slibovanou wifinu a ještě je 200 m od cyklostezky do 10% stoupání. Alespoň opět výborně vaří.

8. Kellerberg - Annabruecke (88 km, celkem 582)

Ráno se probouzíme a svítí slunce, mraků je málo a tak se zdá, že plán B vychází. Jedeme po asfaltu kolem Drávy a problém dělají jenom slimáci lezoucí z jedné strany na druhou. Brzy dojíždíme do Villachu, který připomíná přímořské lázně, ale nakonec jím jenom okrajově projedeme pěkným městským parkem podél řeky. Několik dalších kilometrů jedeme po šotolině těsně vedle vody, potom řeku na chvíli opouštíme a motáme se lesy, vesnicemi a místní CHKO. Po návratu k Drávě následují dlouhé a nepříliš akční úseky kolem přehrad. Vždy jedeme několik kilometrů po uměle nasypaném břehu kolem více méně stojaté vody, dojedeme k elektrárně, sjedeme z přehrady dolů k řece, jedeme chvíli kolem normálně tekoucí řeky a pak zase začíná další přehrada. Ještěže jsou kolem hory, které jsou zajímavé a hlavně drží temné mraky ve vedlejším údolí. U Annina mostu vidíme na druhém břehu Gasthof Annabruecke a protože toho už máme docela dost, tak se jedeme ubytovat. Večer zase začíná pršet a bouřit.

9. Annabruecke - Wolfsberg (60 km, celkem 642)

Ráno stále prší. A vydrželo to až do jedné hodiny odpoledne. To už jsme po obědě a za mírného deště vyrážíme. Naštěstí brzo přestalo a tak to docela jede. Po celonočním dešti volíme jízdu po silnici. Je to sice dál, ale není tam tolik louží a bláta, jako na šotolinové cyklostezce. Dojíždíme k mostu přes Drávu a zjišťujeme, že most opravují a musíme po umleitungu. Následuje docela dobrodružná bikerská zkratka přes kopec, lesem a zpět podél Drávy. Bláto nebláto, chvíli jedeme, chvíli tlačíme. Nakonec se po jiném mostě dostáváme na druhý břeh do Voelkermarktu, vystoupáme ostrou stojku od vody do centra a pokračujeme zase po silnici a sem tam po přilehlých cyklo do Sankt Andrae. Za Voelkermarktem vede táhlé stoupání, pak jedeme kousek podél dálnice a sjedeme do Griffenu s hezkým hradem (a prý vápencovými jeskyněmi). Následuje 3 kilometry dlouhé 8% stoupání, stejně dlouhé klesání, krátký čupek a dlouhý sjezd do St. Adrae. Je rakouská neděle a tak ve městě zjišťujeme, že je vše zavřeno. Rozhodujeme se, že budeme pokračovat do blízkého Wolfsbergu, který vypadá výrazně větší. Ovšem i zde je neděle. Projeli jsme prakticky celé město a nenašli jediný hotel a žádnou otevřenou hospodu, jen cukrárny a kebaby. Nakonec, po nápovědě jednoho pána a hodné servírky, pizzerii s ubytováním nacházíme, bohužel je rovněž zavřeno. V zoufalství voláme na mobil napsaný na reklamě nalepené na nároží zavřené pizzerie a ochotný majitel za chvíli přijíždí nás ubytovat. Po sprše vyrážíme do spícího města na bojovku za jídlem a nakonec jsme úspěšní. Dáváme si v rakouském městě italskou pizzu upečenou tureckým pizzařem v kebabu Amigo. Byla nečekaně dobrá. Po procházce liduprázdným městem jdeme spát.

10. Wolfsberg - St. Stefan (81 km, celkem 723)

Dnes jedeme po R10, po Lavantalradweg na Zeltweg. Je to 35 kilometrů do mírného kopce a pak zbytek z mírného kopce. Začínáme úzkým údolím plném zatáček, kam se vejde jen řeka Lavant, železniční trať, silnice a my dva (a taky spousta aut). Po asi 20 kilometrech se údolí rozšiřuje a my získáváme vlastní cyklostezku podél silnice a taky vlastní silný protivítr. Hezké ale je, že nás celou dobu provází nádherná vůně ze zpracovávaného dřeva. Za Reichenfels opouštíme hlavní silnici a míříme k lesu, kde je však cyklostezka uzavřená zátarasem. Přesto pokračujeme dál a nacházíme zcela zničené části stezky, lesa a luk, jako následek řádění rozvodněné řeky Lavante a jejích přítoků. Je tu dokonce i sesunutá část železniční trati. Tak tady pršelo opravdu hodně. Dál tedy musíme opět po silnici a nakonec se dočkáme a za St. Annou začínáme klesat. Bohužel si to nijak výrazně neužíváme, protože protivítr je studený a tak silný, že musíme i z kopce pořád vydatně šlapat. Před Zeltwegem se napojujeme na naší původně plánovanou trasu na Murské cyklostezce. Z nabízených možností si vybíráme její jižní variantu, která se více vyhýbá městům. Cesta je stále mírně z kopce, vítr trochu ustal a tak kilometry dobře přibývají. Končíme v St. Stefanu, kde se ubytujeme a jdeme na večeři do místního Gasthausu. Zde se od paní hostinské dozvídáme, že se v pondělí nikde nevaří. Rozhodujeme se tedy, že povečeříme pivo a džus. My mluvíme pouze anglicky a hostinská na nás zase německy, což je celkem veselé. Z tabule s nabídkou zjišťujeme, že mají alespoň gulášovku a tak si ji spokojeně objednáváme. Paní hostinské to ale přišlo chudé a tak rozjela akci snad celé vesnice a nakonec nám naservírovala gulášovou polívku s houskou, hlávkový salát a přírodní vepřové maso a slaninu na chlebu. Když už jsme opravdu nemohli, přinesla ještě "jen na ochutnání" kousek vynikajícího domácího zákusku. Stali jsme se atrakcí dne.

11. St. Stefan - Seewiesen (73 km, celkem 796)

Dnes pokračujeme dál po Murské cyklostezce. Údolí řeky se zúžilo a tak zase nastupují krátké ostré čupíčky, protože se musí vejít řeka, skorodálnice a cyklostezka. Projíždíme Goessem, kde je známý místní pivovar Goesser, Leobenem, kde je moc pěkné náměstí s kavárnami připomínající Itálii a Bruckem, kde je taky pěkné náměstí s kovanou kašnou a kde na hlavní nákupní ulici jdeme na oběd. Zde taky opouštíme Murskou cyklo a vydáváme se na sever směrem na Mariazell. V Kapfenbergu náhodou narážíme na cyklo R13, která vede také do Mariazellu a tak se po ní vydáváme. Je to zase dlouhé, táhlé stoupání, ale touto cestou si ušetříme jeden velký kopec. V Thoerlu cyklo opouští hlavní silnici a samostatně pokračuje údolím potoka mezi kopci. Nakonec se kousek za Au setkáváme s původní naplánovanou trasou, ale nikde zde není žádné fungující ubytování (Dienstag Ruhetag) a tak musíme pokračovat až do následného Seewiesenu. Cesta více stoupá a taky začíná poprchat. Další dva Gasthausy jsou zavřené a tak zbývá poslední naděje - Alpengasthof. Ale to musíme vystoupat ještě pár výškových metrů. Už za deště dojíždíme na parkoviště penzionu a naštěstí mají otevřeno. Z pokoje máme výhled na horské štíty a valící se černé mraky. Snad bude zítra výhled i na slunce.

12. Seewiesen - Rotheau (95 km, celkem 891)

Ráno není vidět nejen slunce, ale ani horské štíty, protože kolem jsou samé mraky a vypadávají z nich srážky. Naštěstí než se nasnídáme a zabalíme se situace zlepší natolik, že můžeme vyrazit. Čeká nás 3,5 kilometru ostrého stoupání (průměr 7%, maximum 11%). A těšíme se, že za kopcem už bude slunce. Není. Je tam ještě hůř. Oblékáme mikinu a nepromokavou bundu, na hlavu hada a následuje dlouhý, mokrý a velmi studený sjezd. V Gusswerku jdeme na kávu a koblihu a počasí se zase lehce zlepšuje. V poutním Mariazellu vystoupáme kopec k bazilice, zamykáme kola a jdeme na prohlídku. Je to zajímavá stavba spojující několik stavebních slohů a mající po venkovní straně fascinující místnost pro zapálené svíčky. Když opouštíme Mariazell, tak už svítí slunce. Kousek sjedeme a odbočíme vlevo do vedlejšího údolí. Následuje jeden z nejkrásnějších úseků naší dovolené. Jedeme do mírného kopce úzkým údolím potoka, nad námi modrá obloha a nám je nádherně. Mineme romantické jezero Hubertussee, pár kilometrů ještě stoupáme, otočíme na pravou ruku a sjedeme zpět na hlavní silnici. Pokoušíme se najít otevřenou hospodu, ale všechno je zavřené. Několik kilometrů zase prudce klesáme. Dál už následuje jen mírné, velmi příjemné klesání podél řeky Traisen. Oběd se sehnat nepodařilo, tak se už začínáme poohlížet po nějakém Gasthausu na přespání. Ale stále je všechno zavřené. Protože je to pořád mírně z kopce, projíždíme velmi rychle jedno město za druhým. Už to vypadá, že snad dojedeme až do St. Poeltenu, když narážíme na otevřený a vařící gasthof Lindenhof Wochner v Rotheau. Chvilku to vypadá, že mají plno, ale paní Wochnerové se zželelo dvou evidentně hladových a unavených cyklistů, a protože je i obchodní typ, telefonicky zjistila, že přijede méně lidí než čekala a tak na nás vyjde volný pokoj. A taky výborná večeře z místních sezonních specialit (i se zákuskem) a měkká postel.

13. Rotheau - Traismauer (44 km, celkem 935)

Dnes je poslední den naší cesty. Vyrážíme po Traisentalradweg, která pokračuje stále mírným klesáním směrem k Dunaji. Nejdříve se ještě motáme přes pár vesnic, ale pak zase najíždíme na protipovodňovou hráz a jedeme stále rovně. Většina stezky je asfaltová a až ke konci nastupuje šotolina. Tři kilometry za městem Traismauer přijíždíme k Dunaji a k známé Donauradweg, která je plná cyklistů a poněkud připomíná dálnici. Zde naše putování končí. Uděláme "vrcholové" foto, vrátíme se do města a v kavárně čekáme na doprovodné vozidlo.

Epilog

V Traismaueru, nedaleko od Dunaje, končíme naší poznávací cestu Rakouskem. Dále, do původního cíle naší cesty - Vídně, už pokračujeme autem. Důvodů je několik - velice vrtkavé počasí, změna a tím prodloužení plánované trasy, únava (několikatýdenní etapáky jsou opravdu především pro profesionály) a především dnes je poslední den, kdy pro nás Honza může přijet, aby stihl i slíbenou prohlídku Vídně. Nebude tedy chybět ani vyhlášené pečené koleno ve Schweizerhausu v Pratru ani Stephansdom a Hofburg.

Závěr

• Za 13 dnů jsme ujeli na kole 935 km (průměr 72 km za den)

• Bylo to fyzicky náročnější než loni - výrazně těžší profil

• Bylo podstatně horší počasí - deštivo a větrno

• Byl větší problém sehnat ubytování a stravování - i když se to nakonec pokaždé povedlo

• Prakticky nikde nebylo Wi-Fi připojení

• Všude byla i v červenci spousta havranů

• Upravené cyklostezky jsou všude, kde to příroda dovolí

• Wiener Schnitzel umí skvěle po celém Rakousku

Bylo to opět naprosto úžasné